|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jsem jen jak stín, který roste mi v patách
když tělo odkládám do hloubky tvé
a křídla pomalu k šatům tvým skládám
narostla jiná nám, není to zlé.
Před pádem chrání nás tma v tomhle pokoji
a hvězdy na nebi svítí jak kdysi
mé ruce v píscích tvých stále tě hledají
nachází tvých ňader bělavé chmýří.
Nabídneš k mlčení mi svoje ústa
jablka v zahradách ještě jsou květ
se mnou až do jara prosím tu zůstaň
co ráno okolo to nový svět.
Bolest se zahojí a srostou kosti
pak jazyk rozřízne rty naše ve dví
polibkem ztichnem jak smuteční hosti
růže se svítáním zabarví krví.
To je ten okamžik, kterým se hledáme
a který dokáže zastavit čas
v propasti skleněné jak ticho padáme
ze střepů skládáme obrazy nás.
|
|
|
