|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Dívám se, jak přichází den
natahuji ruku jak žebrák pro zlaté mince světla
abych je směl rozdat těm, kdož jsou v temnotách
a v srdci mám tolik místa
že bych tam postavil parkoviště pro největší obchoďák
a ještě by zbylo na malý kousek pro tebe a mě
procházím hranicí světla a tmy
bez pasu a občanky jak se vše mění rotací Země
a vím, že jsme uvězněni v přítomnosti, která je nejblíže snu, z něhož se nedá probudit
jsi nahá
tak, že bych si s tebou mohl dělat, co se mi zachce a nenašla bys ani jeden pevný bod
ale stejně nejhezčí je držet se za ruce
nad hloubkou noci
a nechat svítit tvé tělo bílé jako sníh
a naslouchat času v hodinách na stěně
jak ukrajuje vteřiny jako kolečka salámu v té velké mašině v sámošce
a jen čekám, až se někdo zeptá, jestli může nechat o pár deka chvil víc
a život plyne kolem
a držím tě za ruku
dýcháš pomalu a klidně
zdá se ti, že jsme spolu jako tenkrát
nebo o někom koho vůbec neznám
a tiše stavíme své mosty
přes propasti snů
nad sebou samými
mezi břehy a jinými nerovnostmi, které jsme si postavili do cesty
a není to snadné
a není to těžké
a pokojem letí ptačí stín
to vstali holubi
šedí jako pánové v oblecích co půjčují lidem
na pohřby a dovolené u moře
a přemýšlím nad tím
že tohle je asi osvícení
|
|
|
