|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
| Mám všechno: polštář, boty, legitimaci i pračku. Deštník, pět kabátů, papírovou tašku. Těch věcí, o které se musím postarat, zalít, roztřídit, spravit a postavit na svá místa. Od rána rovnám a rovnám. Jsem udřená a ohnutá z toho všeho. A ještě venčit všechnu tu havěť, poštolky, křepelky, koňadry, břehule. Podestlat rorýsům, pernatcům i chlupáčům. Spočítat hnízda, vejce, úly a budky. A k tomu plánovat, zálohovat, rozepsat a rozpočítat odečty a odpočty, výpočty a přípočty. Přesně do haléře, bez zaokrouhlení, bez dýška až do sečtení. Já to říkala, že tam může dojít k chybě. Ale ta dutohlavá vrba si nedala říct, hučela jsem to do ní nejmíň týden. Ne a ne! A teď to tady máme. Špatně! Zase rovnat! Ne, já tomu nerozumím, co se tady kolem děje, převaluje a šušká. Jsem vedle, nechápu, pochopte. Mám všechno, jen pořád dokola rovnám a rovnám. Neklepejte.
|
|
|
