„ Měsíc jak dveřník otevírá dům,

Slunce zlatou branou odchází,

Tma podá ruku všem tvým snům,

a hvězdy svůj prach rozhází.

Do otlučené prázdné skleničky,

pláčeš svůj příběh bez konce,

v zapadlém baru jen tři sudičky,

jedna po druhé ti věští tichounce.

Tvůj osud maluje štětec,

rudým vínem na plátna po stěnách,

nejsi ďábel, však ani světec,

bdíš a Múzy spí ti v peřinách.

Touláš se nocí, jak loď černým mořem,

co hvězda to jeden den,

za sebou necháš všechna hoře,

před tebou jen ten jeden sen.

Život je obraz a osud velký malíř,

jsi jeho žák i jeho pán,

to plátno nestojí snad ani halíř,