TOTální E Magazín

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

čtení minimálně pro Radku, ne-li pro dvě rachejtle rakety Radky mouky vesměs hladký
Autor: mystikus (Občasný) - publikováno 14.9.2017 (11:59:59)

KAREL KRYL vstoupil do čítanek. Vycházejí jeho sebrané spisy. Vyšlo několik knih o jeho životě. Poskytl stovky rozhovorů. Kritika ho napadala i vynášela do nebes. Odmítl nabídky na vysoké státní funkce. Dušan Rapoš o něm natočil film, složený z jeho písniček. Jeden z autorů knížky HVĚZDY A REBELOVÉ VE HVĚZDÁCH (1997) dělal tiskového mluvčího filmu „Kdo jsem?“. Sochaři chystají jeho busty, fan kluby usilovně shánějí nové a nové nosné materiály. Pouze jedenkrát za život požádal on sám o rozhovor s astrologem – kamarádem PETREM MESSANYM.

V JAKÉM ZNAMENÍ SES NARODIL A CO TI TO PŘINESLO, JAK SES S TÍM VYROVNAL?

Já jsem si to sám nepočítal; to mi řekli a vypočítali jiní odborníci, tak tedy jsem Beran Beranovič Beranov v třetí dekádě Berana, tedy 12. dubna. Podle čínského horoskopu, krom Berana, jsem také Opice. Čtyřicátá čtvrtá byla Opice, kromě toho ascendent mám mít podle těch horoskopů ve Střelci.

TO ZNAMENÁ, ŽE SES NARODIL V KOLIK HODIN?

Hodně ráno – v noci, hodně brzo jsem utíkal do druhého dne v půl jedné, nebo ve čtvrt na jednu. Pro mě to dělali lidé, aniž tušili, kdo jsem. A mé dcery, ty různě takhle po světě shledávají totéž. Je tam působení na lidi, veřejná činnost, je tam zpupnost, drzost, vyzývavost, někdy až to beraní přímo spíš „hlavou proti zdi“ a pokud možno ji rozbourat; to se čas od času daří. Prý. Kromě toho jsem nestálý, vznětlivý a všechno, co k tomu patří, to se nedá nic dělat. Je tam také, že jsem inteligentní, a to se nezakládá na pravdě, to je zase podle čínského horoskopu. Já se pomalu učím, a když se pomalu učím, tak si hodně pamatuju.

ZATÍM JSI ZMÍNIL A ZMÍRNIL SVÉ MÍNUSY, COŽ JE OBDIVUHODNÉ, PROTOŽE LIDÉ O SVÝCH ZÁPORECH MOC NERADI HOVOŘÍ. ŘEKNI MI O SVÝCH KLADECH, TY PŘECE ZNÁŠ, A TÍM, ŽE JSI TAKHLE VEŘEJNĚ ČINNÝ, TO MÁŠ VYZKOUŠENO A VÍŠ, KDE JSI SILNÝ, A KDE TO PŘINÁŠÍ DOBRO.

Řekněme, že jsem dost vytrvalý, pokud chci jít za věcí, že u ní vydržím. Sice se učím pomalu, ale zato spoustu věcí údajně zůstane v hlavě viset, to musím říct, když se píše písnička, znám ji zpaměti, ale jenom to důležité. Ale jelikož jsem ženat a mám ženu Lvici, rovněž ohnivé znamení a ona je ještě navíc narozena v Hadu – víme, co dokáže provést Had s Opicí a co dokáže provést Lev s Beranem – tak jsem totálně pod pantoflem. To už tak bejvá. A ví se, že peníze zůstanou u Lva a ne u Berana. Nejsem mstivý, neumím to, takový jsem podle hvězd, údajně vybuchnu, ale okamžitě zapomínám, to znamená, ta exploze je mnohdy neopodstatněná a navíc se to sbírá, takže dokážu ještě dost dlouho čekat a ještě čekat, ale potom z absolutně malicherného důvodu se prostě ten pohár naplní a tak exploduju. Což je taky pravda.

ANO, TO VŠECHNO UŽ K BERANOVI PATŘÍ.

To jsou spíš záporné věci. Já si je vybírám, protože já z těch záporných věcí spíš se potom pokouším něco vykřesat, ovládat se a z toho jsou ty dobrý. To znamená ještě kromě toho, že mívám potíže se zdravím.

TO SE CHCI ZEPTAT.

A to je hlavně hlava. To už u znamení Berana bejvá, to je i u těch Opic. A že mám poměrně slušnej odhad situace, nicméně přeháním.

INTUICE. BEZ NÍ BY TOTIŽ ČLOVĚK TUPĚ, JAK SE ŘÍKÁ, ZÍRAL NA TO, CO SE DĚJE, ALE JAKMILE MÁ INTUICI, COŽ U BERANŮ JE ODHAD, TAK ŘEŠÍ SITUACE Z TOHOTO MOMENTU. JAKÉ MÁŠ TY S TÍM ZKUŠENOSTI? MĚL JSI JI, NEBO ŘÍKAL SIS NĚKDY PŘEDEM: POZOR, TADY SE NA MĚ ŘÍTÍ BALVAN.

Já o tom nerad mluvím, poněvadž se toho bojím. Musím podotknout, že jsem třikrát, čtyřikrát měl takovej moment, kdy nevěřím na náhodu. Já jsem myslel, jako že ta intuice nebo vnuknutí, já nevím, jak se to nazývá – všechno, lidi, že taky jsme, to je prostě osud. Já na osud méně věřím, myslím, že je to poslání, že je to řízení. Ale to je zas ta další záležitost, která se týká mé víry. V tom jsem taky trochu blouznivec, velice nerad mám autority. To znamená, že ve chvíli, kdy uznám autoritu, tak ji musím mít perfektně ověřenou, že je to ona, ale zase se hrozně často klamu. Bývám zklamán, vzhledem k tomu, že se domnívám, že dost dávám, ale také tím pádem vyžaduju, a nechápu, že lidi nejsou ochotni dát stejně moc. A to kompletně co mají, že si třeba spoří, to je takový co já, když do něčeho jdu, tak jdu naplno, že jo. Nevím, někdy je to dobře a někdy je to průšvih. O tom je mých několik soudů, které mám permanentně, protože dost snadno skáču na špek v dobré víře, že to lidé myslí vážně. To je ovšem Beran, ten do toho jde rovnou. Jinak je tam ovšem ascendent, to je někdy osud daleko víc. Tam je jako Střelec, to je taky ten třetí do trojúhelníku v tom ohnivém. Ale to je člověk, který prahne po svobodě, nekázeň, útěk od věcí a pokud možno, (easy going) pokud nezvládne sám sebe, a v tom momentu mám úlety, říkám, vlezte mi na záda, já chci jít na ryby. Nechat všechno plavat. Já to pochopitelně neudělám, protože jsem se naučil, že se to vymstí. A určitě jsem těkavý člověk, který dlouho hledal, co má dělat. Vždycky se do něčeho pustím, tak se z toho stane povolání, protože to dělám důrazně a pak na mnohé věci nestačím, to je pravda: protože jsem začal jako kluk rozbíjet šutry a potom kaktusy, potom bůhví co a potom sběratelství, známky a potom dál a pak jsem začal psát, pak jsem začal kreslit, to znamená malovat, to se dalo dohromady a pak kytara a zase kus a přibývalo pořád nějakých úkolů a tam samozřejmě tím pádem trpí to, co mi vyčítá mnoho kritiků, to hluboké zaujetí jednou věcí. A vždy potom v tom vzdělání a v tom důkladném pochopení hloubky, materiálu schází. Já dostávám vždycky, já nejsem specialista na levý ucho, já něco o tom vím, že to ucho je, ale nezůstanu u toho, abych se dobral prostě k tomu, co vlastně v tom uchu je, že je tam kladívečko, a teda to je ten moment, že prostě člověk klouže mnohdy po povrchu a nedobere se tý podstaty, nebo tý hloubky absolutní znalosti.

JÁ BYCH DO TOHO VSTOUPIL: TÍM, ŽE JSI BERAN, ASCENDENT STŘELEC, TO JE SEPĚTÍ S PŘÍRODOU. STŘELEC, TO JE SVOBODYMILOVNÝ ČLOVĚK, POHYBUJÍCÍ SE V PŘÍRODĚ A VŠE CHÁPAJÍCÍ. PROTO, JAK JSI ŘÍKAL KAMENY A TAK DÁLE, VŠECHNO TOHLE JE PŘÍRODA A TEĎ SE VRACÍM ZPÁTKY, I TVÁ TVORBA, I KDYŽ TŘEBA KRITIK ŘÍKÁ, ŽE JSI NEPOSEDNÝ, ŽE NEVYDRŽÍŠ U JEDNÉ VĚCI, ŽE JI NEPROBEREŠ, NE, TY JI PROBEREŠ V TÉ ROVINĚ VZTAHU ČLOVĚKA DO PŘÍRODY, PŘÍRODA K ČLOVĚKU, ČLOVĚK MEZI ČLOVĚKEM. TO JE TOTIŽ VELICE NUTNÉ, A JAKMILE SE TOHLE ZPRONEVĚŘÍ, JAKMILE SI ZDE ČLOVĚK ZAČNE Z TOHO BUDOVAT SVŮJ ZÁMEK, NĚCO SVÉHO, TAK SE DOSTÁVÁ TAM, KAM SE DOSTÁVÁ OKOLNÍ SVĚT A CHCI SE ZEPTAT. I TVÁ TVORBA I TVŮJ POHLED, VLASTNĚ, DALO BY SE ŘÍCI, VYCHÁZÍ Z PODSTATY ASTROLOGIE; JSI TAM ZAROSTLEJ, PATŘÍŠ TAM A I TAKHLE SE VLASTNĚ CHOVÁŠ: ŘEKNI MI K TOMU, ZDA JSI TO MĚL NĚKDY V POCITU NEBO JESTLI TO ŠLO SAMOZŘEJMĚ?

Já si to uvědomil vždy při svých rozchodech či rozvodech a mám-li teda partnerku, která se ke mně nehodí a která buď odejde, nebo mi uteče, nebo já od ní v té chvíli prostě dostával, potom hloubání do končin, vždyť to byl Kozoroh, a že byl tam a tam, jo, a to vůbec nemohlo jít dohromady a támhle to jsou Ryby, já bych se s tím nudil a tak dále. No a Váhy, to bych zešílel, mít Váhy, já jsem je měl v rodině – to všecko jsem měl v rodině – takže vím, kde lítají jiskry a kde… Já mám navíc samou vodu kolem sebe. Můj brácha je tuším v březnu, takže to je Ryba a moje sestra je v únoru, což je Vodnář, no a jinak maminka, tuším, byla v říjnu, což to už jsou ty Váhy, ale možná je snad v červnu.

TAK TO BY BYL BLÍŽENEC NEBO RAK.

Právě. To mám okolo sebe, proto jsem se tak vymykal, s jedním i s druhým jsem si vždycky perfektně popovídal a pak jsme přišli tři dohromady a okamžitě byly jiskry. Prostě to nešlo, já jsem tam nikdy nepasoval, jako s jedněma nohama, když se jde dohromady, tak prostě vždycky jsem já byl ta černá ovce, protože jsem byl z jiného znamení, možná, a na druhý straně mě měli zase rádi, to musím říct, asi protože jsem byl takovej divnej, já jsem strašně brečel, já jsem byl zlej, zlý dítě.

ALE URČITĚ JSI NELHAL, RADŠI JSI ŘEKL PRAVDU A POPRAL SES A DOSTAL ZA TO FACKU, NEŽ ABY SIS VYMÝŠLEL NĚJAKÉ VOLOVINY.

No tak tohleto s tím lhaním, abychom se skutečně dostali k pravdě; já jsem lhal, jako když tiskne (Kryl & Scotti), zatloukal vždycky a trval jsem na tom, protože jsem nechtěl přiznat, že jsem rozbil okno a zaťal jsem se, a neřekl jo. Abych přišel na to, že nemá cenu lhát, protože si špatně pamatuju, to je ten důvod, nikoliv to, že bych to dělal, protože jako bych byl bezpodmínečně pravdomluvný, ale když člověk řekne lež, tak si ji musí dobře pamatovat, aby to příště neřekl jinak, a na to jsem dost líný, když to není bezpodmínečně nutné, tak radši… proč se tím zatěžovat. Což je taky věc, kterou jsem tu zjistil, že mám přátele kolem sebe, nebo známé, kteří lžou i když nemusí. Lžou, protože se to naučili, nebo že to mají možná v tom znamení, no já nevím. Nemusí to být lhaní, ale neříkají pravdu nebo neříkají to, co si myslí nebo neumějí vyslovit pravdu.

BOJÍ SE PRAVDY A BOJÍ SE SAMI SEBE, ŽE TA PRAVDA VLASTNĚ VYŘČENÁ BY JE K NĚČEMU ZAVAZOVALA A V TOM JE ASI I TAKY TAKOVÉ TO PROKLETÍ LIDSTVA.

Já si čtu horoskopy vždycky a to je můj vztah k horoskopu, já si tady vždycky přečtu horoskop, to, co jsem, to jsem si z toho přečetl a to když sedí, tak na tom něco je a vždycky, když si čtu horoskopy v novinách a přečtu si všechny horoskopy od shora dolů, tak se všechno na mě hodí. Mohl bych být kterýkoliv, co nemám dělat a co mám dělat, vyhněte se, to jsou takové všeobecné rady a myslím, že to tedy astrologie není, i když tomu tak říkají.

TO UŽ NEMÁ S ASTROLOGIÍ NIC SPOLEČNÉHO. TO JE SPÍŠE ZÁBAVA, A DALO BY SE ŘÍCI, ŽE TO JE NA ZÁKLADĚ, NEBO NA ASTROLOGICKÉ TÉMA PSANÉ NESMYSLY A ANEKDOTY, VŮBEC NE, KDO TY…

Mě by zajímalo, do jaké míry věci může ovlivnit. Králové si dávali svým dětem horoskop sestavit. Potom se říká, že vojevůdci a státníci, kteří táhli do bitev, prostě když byli nepříznivé hvězdy, do nich nešli. Když to vyjde a je to dobrý, tak já tomu věřím a když je to špatný, tak odmítám. Já to potom rozbiju, ale jak je to dneska fajn tak jdem, tak to dopadne možná špatně, to je jedno a to už si to člověk ovlivňuje sám, trochu. Do jaké míry, se ptám! Do jaké míry může člověk ovlivnit tenhle osud?

JEDNA ZÁSADA – NIKDY NIKDO Z RENOMOVANÝCH ASTROLOGŮ, PROFESIONÁLŮ TI NEŘEKNE: ZEMŘEŠ 14. ČERVENCE ZA TŘI ROKY. TO NIKDO NEUDĚLÁ, TO ANI NELZE A ANI TO TAM NEMÁŠ NAPSÁNO, PROTOŽE PŘECE JENOM URČITÉ BARIÉRY, URČITÉ ZÁBRANY TADY EXISTUJÍ. KDYBY TO NEBYLO, TAK VLASTNĚ ČLOVĚK VSTOUPÍ NĚKAM, KDE BY NADĚLAL STRAŠNĚ MOC ZLA. JESTLI VYJDE NEBO NEVYJDE, JE JEDNA VĚC. JÁ TI ODPOVÍM JEDNÍM ZAJÍMAVÝM PŘÍBĚHEM. PREZIDENT REAGAN AŽ DO DOBY, NEŽ NA NĚJ BYL SPÁCHÁN ATENTÁT, NEMĚL ASTROLOGA, V MOMENTU, JAK SE TOTO STALO, JEHO MANŽELKA NANCY POŽÁDALA, NEVÍM, JAK SE TA PANÍ STRAN ASTROLOGICKÝCH PŘEDPOVĚDÍ JMENUJE, JEJÍ KNÍŽKA DOKONCE UŽ U NÁS TAKÉ VYŠLA V PŘEKLADU, A TATO DÁMA FIRST LADY VŠECHNO REAGANOVI KOMPLET PŘIPRAVOVALA Z POHLEDU ASTROLOGIE, PROTO TEPRVE TEĎ TO MOHLI PŘIZNAT, AŽ PO TĚCH LETECH, KDYŽ UŽ NENÍ PREZIDENTEM U*S*A*. TEHDY ALE VŠICHNI BYLI NA VĚTVI, KDYŽ MĚLI LETĚT NÁHLE NĚKAM DO TRAMTÁRIE, DO ČÍNY, KDY ZKRÁTKA LETADLO PŘIPRAVÍ NA LETIŠTI KE STARTU A ASTROLOŽKA JIM ŘEKLA: V ŽÁDNÝCH TŘINÁCT HODIN, KDYŽ UŽ MUSÍTE LETĚT V TENTO ČAS, TAK V TŘINÁCT DVACET SEDM. TO JE ALE NEMOŽNÝ NELETĚT, ZNĚLA ODPOVĚĎ PERSONÁLU. TAK SI VYMYSLELI VŠECHNO MOŽNÉ, ŽE PREZIDENTA BOLÍ BŘICHO, NEBO ŽE PRÁVĚ TEĎ DOSTAL STÁTNICKÝ TELEFON. ZKRÁTKA SI TO ZAŘÍDIL VŽDY TAK, ABY MU TO VŠECHNO VYŠLO. TO BYL MANÉVR, REAGAN JE PRO MĚ TEN NEJVĚTŠÍ ŠACHISTA V DĚJINÁCH, PROTOŽE TO CO UDĚLAL SE SVĚTEM, SVĚTE DIV SE, TO, JAK DOKÁZAL POSTAVIT, SESTAVIT A PŘIHRÁT, NO, TO JSOU OPRAVDU HVĚZDY, TO UŽ NENÍ LEDAJAKÁ NÁHODA A OD TÉ DOBY, CO HO TATO DÁMA ASTROLOŽKA DIPLOMATICKY VEDLA VĚDOUC, ČILI TEHDY SE MU NIC NESTALO, ŽÁDNÉ ZDRAVOTNÍ POTÍŽE, VŠECHNO BYLO, TAK MU TO SDĚLILA, ANO, MÁTE TOHLE A TOHLE A PŮJDETE NA OPERACI TEHDY A TEHDY. ALE ŘEKLA PŘESNĚ, KDYŽ MĚSÍC BUDE NARŮSTAT, TAK ANO, ABSOLUTNĚ NE JINDY. PŘESNĚ MU ŘEKLA, V KOLIK, TAKY CHIRURGICKÝ TÝM, KTERÝ TAM STÁL, BYL POD PŘÍSAHOU, ŽE NESMĚJÍ NIC PROZRADIT, A PŘESNĚ ŘÍZLI, DALO BY SE ŘÍCT NA VTEŘINU. JÁ VÍM, ŽE JE TO K SMÍCHU, ALE TEĎ TI POVÍM NĚCO ZAJÍMAVÉHO. VEZMEME TO OBRÁCENĚ, KDYŽ TY PŮJDEŠ K ZUBAŘI, PROTOŽE TI MAJÍ VYTRHNOUT ZUB, PROTOŽE JE TO ZDRAVÉ. ŘEKNU TAKOVOUHLE BANALITU. A JÁ TI PŘESNĚ SPOČÍTÁM KDY A ŘEKNU, KARLE, PROSÍM TEBE, DNESKA NE, DNESKA V PONDĚLÍ NE, PROTOŽE TAM MÁŠ JÍT PODLE HVĚZD AŽ VE STŘEDU, DOMLUVÍŠ SI TO NA STŘEDU, ALE JEŠTĚ PŘIPOMENEŠ TOMU ZUBAŘI, ABY TI HO VYŠKUBL TEN ZUB ZARYTÝ JAK RUBL, MEZI JEDNOU A PŮL DRUHOU. JE-LI TO KAMARÁD, PONĚVADŽ JÁ CHODÍM ZÁSADNĚ JENOM KE KAMARÁDŮM, TAK SE MI BUDOU POŠKLEBOVAT, ALE RESPEKTUJÍ TO A V TEN MOMENT, JAKMILE SE TO STANE, TAK TOBĚ ZAČNOU POMÁHAT TYTO PŘÍRODNÍ SÍLY. ZA PRVÉ TO, ŽE SE TO PODAŘILO, ABY TO BYLO V TENTO ČAS, TO ŽE JE TO VČAS, KDY LUNA MÁ TEN VZESTUPNÝ TREND A KDYŽ TOHLE VŠECHNO DÁŠ DOHROMADY, NAJEDNOU SI UVĚDOMÍŠ, ŽE TO VLASTNĚ BYLA SRANDIČKA. ZUBŮ SE BOJÍME, VIĎ? TO JAKO KAŽDÝ MÁ VŽDYCKY, JAKO TAK, NĚJAK, TROŠIČKU… A TY ZVLÁŠŤ, PROTOŽE JE TO HLAVA A JAKMILE SE NA NI SÁHNE, TAK KAŽDÝ BERAN JE VELICE HÁKLIVÝ A CITLIVÝ NA HLAVU. TAKŽE TOTO JSOU ASPEKTY, KTERÉ TI PŘIROZENĚ POVZBUDÍ TVOJI PSYCHOLOGII A V TEN MOMENT SE TI TO HOJÍ DVAKRÁT TAK RYCHLEJI. TEN, KDO PŘISTUPUJE K OPERACI NEBO K TĚMTO ZÁKROKŮM Z TOHOTO POHLEDU, MÁ NÁSKOK PŘED OSTATNÍMI, PROTOŽE TAM NEDOCHÁZÍ KE STRESU, A JAK VÍŠ, KAŽDÁ BUŇKA JE ŽIVÝ ORGANISMUS A KAŽDÁ BUŇKA PODLÉHÁ STRESŮM A JAKMILE HO ODSTRANÍŠ, TAK MÁŠ VYHRÁNO, TAK TO PULSUJE.

Zajímalo by mě jenom, popírá-li se vliv hvězd a tak dále, že je to buržoazní pověra: táži se, proč máme příboj, proč máme takové klimatické potíže, proč se nám tu a tam tamto a ono stane, když tedy ty hvězdy na to nemají, protože jsme takoví všímaví, když jsou sluneční skvrny, proč? A tam už je třeba se zamyslet. Kam jde samozřejmě horoskop v novinách a kam jde skutečně vliv záření kosmických hvězd a tak dál a ten vliv tam prostě automaticky je, to se ví, a ne nadarmo měli Rusové první vzor, jak křičeli proti buržoazní pavědě, měli všechny tyto instituty atd. Měli to v ruce. Konec konců přenášení myšlenek nebo chiromantie, ano, tady máme zrovna takovou jednu věc, kdyby nekoukali do ruky lidí, tak by nezjistili, že jsou otisky prstů a že každý člověk je jiný. Pravděpodobně má chiromantie svůj význam a má také praktické využití. Já jsem si četl, co mám v pravé a co v levé, o to jsem se svého času zajímal, to bylo takové to sebezkoumání. Každý má jeden okamžik, kdy se k tomu dostane, já jsem se k tomu dostal poměrně brzo zásluhou toho, že mě soudruh Husák upozornil s výstrahou, že hranice nie je korzo. A tam venku (…po 9.9.1969…) s naučením jazyků jsem se dostal i k této literatuře, která tady nebyla. Snář se ještě čas od času našel. Jsou momenty, o kterých víme pramálo. Myslím si, že stojí za to, má-li člověk na to čas se na to podívat a v žádném případě bych to nevylučoval, tak to je můj pohled na to, ale také bych se na to nevymlouval.

EXISTUJE TAKZVANÁ ORIENTÁLNÍ DIAGNOSTIKA. ORIENTÁLNÍ LÉKAŘ, AŤ TO BYL ČÍŇAN, NEBO JIŽNÍ KOREJEC, NEBO SEVERNÍ VIETNAMEC, TO JE JEDNO, ALE PŘIŠLO TO ODTAMTUD, KDYŽ MĚL PACIENTA, TAK SI HO PROHLÉDL, NECHAL HO PROJÍT PO MÍSTNOSTI, MLUVIL S NÍM, VZAL HO ZA RUKU A TO BYLY PRVNÍ SIGNÁLY DIAGNOSTIKY, KDE ON PŘEDEM URČIL, ŽE TEN ČLOVĚK MÁ ŽALUDEČNÍ VŘEDY A TAK DÁLE. A TO VŠECHNO VYPOZOROVAL, PROTOŽE KAŽDÁ NEMOC, ANOMÁLIE V TĚLE, ZANECHÁVÁ NA TĚLE STOPY. TYTO STOPY KDYŽ SE NAUČÍME ČÍST, TAK JAK ZNÁME JEŠTĚ Z DĚTSKÝCH LET, KDY BRATR VINNETOU DOKÁZAL ZE STOP VYČÍST ŠIFRU, JESTLI TAM NĚKDO ŠEL PŘED TŘEMI DNY, NEBO JESTLI TAM PROCVÁLAL KŮŇ A KULHAL. I TOTO ZŮSTÁVÁ V DLANÍCH V TĚCH ČARÁCH, KDE, TAK JAK VE MNĚ VŠECHNO FUNGUJE NEBO NEFUNGUJE, SE ODRAZÍ NA TÉ ČÁŘE ŽIVOTA, TA ČÁRA ŽIVOTA TAM NENÍ NIJAK DANÁ NÁHODOU, TA JE DANÁ, PROTOŽE ORGÁNY, KTERÉ SE VE MNĚ UTVOŘILY, A PŘÍRODA MI JE NASYPALA, JAK SE ŘÍKÁ, DO TOHO PYTLÍČKU. A Z TOHOTO VYCHÁZÍME A JEŠTĚ JE TAM DALŠÍ VĚC, A TO JEŠTĚ NEHOVOŘÍME O TĚCH BIOENERGIÍCH, MAGNETICKÝCH SILÁCH, KTERÉ KAŽDÝ URČITÝM ZPŮSOBEM VLASTNÍ.

Já jsem se přestěhoval z místa, kde jsem bydlel, protože kousek odtud byl velký transformátor vysokého napětí. Těžko si někdo dokáže představit, jak veliké vlny a nápory to dělá, co to udělá se spaním, s reakcí. Samozřejmě to přičítám těm normálním záležitostem, jsem unavený jako kůň a nespím, Měsíc má na to jistě taky vliv, mám zatažené záclony, mám tmu, jako každý jiný den. Mění se tím klima, mění se tím voda, proč by se neměnil člověk. Má to přesné vlivy a to je dokázáno, jestliže má na mě Měsíc vliv, proč na mě nebude mít vliv ve chvíli, kdy je zatmění, kdy se změní energie, kterou odráží, pokud je zatmění Slunce a je tma, že se změní numerické pole. Vždyť jsme tím obklopeni celou dobu, v tom žijeme. Takže i normálně, tedy hlavou i srdcem, se na tyto věci logicky a bez jakýchkoliv výmyslů musí narazit. Zda to někdo vezme nebo nevezme, to je už jeho věc, ale že tyto věci jsou, to vím, jako vím, že je prostě hlína, že je voda a co s tou hlínou udělám, a že mi spadne, když ji vypálím moc, že se mi rozpadne, když málo a má svoji teplotu, to jsou fyzické zákony. Každý má i své lidské zákony a nevěřím, ale ženil jsem se v květnu a tak jsem se rozvedl. Ale jak říkáme, vše souvisí se vším a příroda je pro nás vlastně jak kolébkou tak i hrobem, takže nemůžeme se z toho vyvléknout, ten kdo si myslí, kdy v hlouposti poroučíme větru, dešti a přírodě, ale to je blbost. Naopak jsme měli říkat, skamarádíme se s přírodou a využijeme její léčivé síly, v tom je vlastně podstata, logika věci, ale my jsme to museli v minulých obdobích obvykle obrátit naruby.

ZEPTÁM SE JEŠTĚ NA TĚLO. JESTLI KDYŽ PŘIJDEŠ DO URČITÝCH SITUACÍ K JEDNÁNÍ, BYL JSI VE SVĚTĚ, MĚL JSI MOŽNOST POTKAT A POZNAT RŮZNÉ LIDI, KDYŽ JSI O NICH VĚDĚL, ŽE TŘEBA ON JE VE VODNÁŘI, ANEBO TEN JE ZASE VE VAHÁCH, SIGNALIZOVALO TI TO NĚCO A NEBO SIS ALESPOŇ ŘEKL, TAK TADY SI DÁM BACHA, ŽE TO JSOU VÁHY?

Tak to ne, to jsem nepoužíval. Já jsem Beran, tak proto narážím neustále obličejem, reaguji na to vyzařování, někdy je to omyl, ale málokdy, a na to, jak člověk působí. Je v tom také spousta zkušeností, protože jsem si mockrát rozbil hlavu, takže jsem se mnohých věcí uchránil, stačí, jak mi člověk podá ruku, už jak to voní, abych to řekl jemně, jak se hýbe, mám-li chuť se ho dotýkat i duchem, jak mluví, jak jedná, mnohdy rozhoduje hlas, rytmus jazyka a modulace, důraz na slovo a to je už úplně někde jinde, to je celá bytost člověka. Potom si teprve říkám, v jakém je znamení, odhaduji podle jednání, protože ve chvíli se prostě nedokáže rozhodnout a hledá momenty, jak to nejde, tak si myslím, že jsou všichni v jednom znamení.

TY SES PŘIZNAL, HOVOŘIL JSEM O ORIENTÁLNÍ DIAGNOSTICE A ČLOVĚK S TVÝMI ZKUŠENOSTMI PŘIJDE KE SVÉ VLASTNÍ, KDE POUŽÍVÁ A DALO BY SE ŘÍCT, VYUŽÍVÁ TOHO, CO S OBDOBNÝM PŘÍPADEM ZAŽIL NEBO CO S OBDOBNÝM ČLOVĚKEM MĚL ZA MALÉRY. ŘÍKÁ POZOR, TAK TEN BY MOHL BÝT TAKOVÝ. ON JE VE STŘELCI, TAK S TÍM SI MOHU UŽÍT, TEN JE VE VAHÁCH, MUSÍM BÝT OPATRNÝ, JAKMILE TO BUDE VODNÍ RAK, TAK TO BUDU NAPROSTO VE STŘEHU. TO JSOU VĚCI, KTERÉ SI ČLOVĚK TÍMTO USNADNÍ. TY HO ODHADNEŠ PODLE VIZÁŽE, PODLE CHOVÁNÍ, VZHLEDU A PAK SE TI PŘIHRAJE TO, ŽE ZJISTÍŠ, V JAKÉM JE ZNAMENÍ A TAKZVANĚ SE TI TO DOPLNÍ, MÁŠ TEN RASTR A VÍŠ, S KÝM MÁŠ TU ČEST A URČITÝM ZPŮSOBEM TI TO POMÁHÁ KE TVÉMU VZTAHU, KE ZPŮSOBU VYJADŘOVÁNÍ, KE ZPŮSOBU URČITÝCH ANO NE.

Ve chvíli, kdy třeba mám sympatie: Žena nemusí být krásná, krásná ženská mi moc neříká. Krásnej člověk, to mi neříká nic. Dobrého člověka, který zdaleka ví, Pán Bůh není krásnej z hlediska té naší podivné krásy nebo našeho posedlého ideálu krásy. Do jaké míry vlastně tam hraje roli sympatie toho stejného, případně přitahování toho odlišného charakteru, myslím. Nikoliv, že je to ženská, v mém případě, nebo chlap, v tom druhém případě. Do jaké míry tam dejme tomu hrají tyto syndromy, příznaky právě příslušnosti systému znamení, nebo ovlivnění, právě toho vyzařování, jednotlivého druhého, třetího člověka. Jak to říci, zda to mám vyzkoušet sám, ten kontakt, nemyslím tím tedy erotický styk bezpodmínečně (přičemž ho nevylučuji), ale nekladl bych to jako hlavní záležitost, do jaké míry jsem schopen prostě být s tím člověkem v pohodě a rád. Do jaké míry budu vyhledávat jeho společnost a do jaké míry mu budu vládnout, nebo mu budu podléhat.

JE NUTNÉ SI ŘÍCT: ŽÁDNÉ ZNAMENÍ NENÍ TAKOVÉ, ABYS S NÍM NEDOVEDL VYJÍT. TAM VSTUPUJE DO HRY VÍCE ASPEKTŮ, ALE VYCHÁZÍME Z TOHO, JSME-LI Z OHNIVÉHO TRIGONU BERAN, LEV, STŘELEC, DALEKO LÉPE ZAČNEME KOMUNIKOVAT A DALEKO RYCHLEJI, PROTOŽE JE TO DÁNO OHNIVOU ENERGIÍ, DALEKO RYCHLEJI SI BUDEME ROZUMĚT. KOMUNIKACE BUDE SVIŽNĚJŠÍ, NEBUDEME MÍT TOLIK MEZIČLÁNKŮ, ABYCHOM SE POCHOPILI. JE NUTNO BRÁT V ÚVAHU JEŠTĚ TOTO, JAK VÍŠ, MÁME VŽDY PLUS A MÍNUS, BUDE-LI TO MÍNUSOVÉ STVOŘENÍ VE ZNAMENÍ LVA, PÝCHA, NABUBŘELOST, LENOST A VŠECHNO K TOMU, TAK TY SE SVÝM PLUSOVÝM PŘÍSTUPEM K NĚMU BUDEŠ MÍT OKAMŽITĚ PROBLÉM A OKAMŽITĚ SI ŘEKNEŠ, JE TO LEV, JE TO OHNIVÉ ZNAMENÍ A JÁ JSEM Z NĚJ VEDLE. TO JE DÁNO TÍM, ŽE NEJSTE NALADĚNI NA STEJNÉ ENERGETICKÉ VLNĚ. TO ZNAMENÁ, ŽE ON JE MÍNUSOVÝ, ON JE POŠKOZEN, ON MÁ MÍNUSOVÉ FAKTORY ZE LVA. V TOM TRIGONU NALEZNEŠ NEJLEPŠÍ NEBO NEJRYCHLEJŠÍ POROZUMĚNÍ, NEBO SE NEJSNÁZE DOHODNETE. DALŠÍ ZNAMENÍ, KTERÁ JSOU A TAKY BUDOU NAPŘÍKLAD OBEZNÁMENA, U TEBE TO BUDE TŘEBA VODNÁŘ: BUDEŠ SI S NĚKTERÝM ROZUMĚT, ALE NĚKDY TO TAKÉ MŮŽE ZASKŘÍPAT A NAJEDNOU CÍTÍŠ, JAK TO BRZDÍ. TO SAMÉ U BÝKA. VODNÁŘ, VZDUŠNÉ ZNAMENÍ, BÝK ZEMSKÉ ZNAMENÍ, TY OHNIVÉ. TAK TEĎ SE DOSTANEŠ DO PROBLÉMŮ, JAK S NIMI HOVOŘIT A JEDNAT. TY JSI VŮDČÍ ZNAMENÍ, TY JSI OHNIVÝ, JSI KLADNÉ ZNAMENÍ, PEVNÝ. TO ZNAMENÁ, ŽE NAJEDNOU S NIMI BUDEŠ MÍT PROBLÉMY, ALE BUDEŠ NADŘAZEN. V TEN MOMENT, JAK ONI PŮJDOU PŘES TEBE, TĚ TO PŘESTANE BAVIT A PŮJDEŠ OD TOHO NEBO NAJDEŠ NĚJAKOU ROVINU URČITÉHO JEDNÁNÍ. PROTO JE DŮLEŽITÉ SI VŽDY VŠE OVĚŘIT OKOLO, JAK TEN ČLOVĚK, KDYŽ UŽ BYCHOM TO TAK NAZVALI, TRANSPLANTOVANÁ ASTROLOGIE, TI PŘESNĚ ŘÍKÁ, CO ČLOVĚK JE, KAM PATŘÍ, K ČEMU SE HODÍ, JESTLI JE DOBRÝ TAKOVÝ ARCHITEKT NEBO ZASE LÉKAŘ: JE TO SPECIFICKÁ ASTROLOGIE, KTERÁ SE TÍM ZABÝVÁ A ZABÝVÁ SE VZTAHY. TY VZTAHY TY BUDEŠ CHÁPAT: KDYŽ NĚKDO BUDE SBÍRAT, TŘEBA KAMÍNKY, PROTOŽE JSI TO TAKÉ DĚLAL, TAK ASI VÍŠ, JAK TO VYPADÁ. TÍM SE DOSTANEŠ BLÍŽE K TOMU ČLOVĚKU, PROTOŽE VZTAHY JSOU TAM DÁNY. HOROSKOP JE VÝBORNÝ, ABY ČLOVĚK URYCHLIL CESTU POZNÁNÍ. VÍŠ, ŽE KDYŽ SE TI NĚJAKÁ DÍVKA LÍBILA, ŠEL JSI ZA NÍ, BYLO TO FAJN, VZPLANUL JSI A TEĎ TA CESTA K TOMU, NEŽ JSI JI POZNAL. MĚLA URČITOU ČASOVOU PRODLEVU, NA TÉTO ČASOVÉ PRODLEVĚ NÁM NEZÁLEŽELO, PROTOŽE JSME BYLI MLADÍ, ALE ČÍM JSI STARŠÍ, TAK SI ŘÍKÁŠ, ŽE ČAS JSOU PENÍZE, PROČ JÁ TADY MÁM NĚCO DOBÝVAT, KDYŽ PAK ZJISTÍM, ŽE JE TO VLASTNĚ PRÁZDNÝ ZÁMEK, TAKŽE TO TI UMOŽNÍ A URYCHLÍ VSTUP K ČLOVĚKU, ABYS POZNAL, CO V NĚM JE, CO OD NĚJ MŮŽEŠ ČEKAT, JAK SE CHOVÁ, JAKÉ MÁ REAKCE A TO SE TI VŠE ZKRÁTÍ, COŽ JE DOBŘE. PROČ SE MÁME ZBYTEČNĚ NĚKDE TRÁPIT, ANEBO PLÝTVAT ČASEM A ENERGIÍ. TAKŽE ANO, JE TO TAM SCHOVÁNO, TEN KDO SE S TÍM NAUČÍ ZACHÁZET, TEN, KDO BYŤ I V HRUBÝCH RYSECH SE TO NAUČÍ, JE NA TOM LÉPE, PROTOŽE ZBYTEČNĚ NEBLOUDÍ, NEUTRÁCÍ ČAS A PENÍZE.

Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a pak je ještě nějaká desátá hvězda (Pluto).

JE TAM NĚKDE SCHOVANÁ, ZATÍM SE ŘÍKÁ, ŽE „CHIRON“. TEN LÍTÁ DIVNĚ OKOLO NÁS, JE TO MALÉ, JE TO JAKO KDYŽ TÁMHLE VYTRHNEŠ OSTROV Z HAVAJSKÉHO SOUOSTROVÍ A LÉTALO BY TO NAHOŘE. TAK ASI TAKHLE VYPADÁ, NEMÁ OKOLO SEBE NIC, JE BEZ ATMOSFÉRY, BEZ NIČEHO, ALE OVLIVŇUJE A BOHUŽEL NÁM TO VYCHÁZÍ. NEDÁVNO JSME O TOM MĚLI MOŽNOST ČÍST, PROTOŽE PŘIŠLA PRÁCE Z AMERIKY, TAM SE TÍM NĚKDO ZABÝVAL. JE TO PLANETKA, KTERÁ TI NAJEDNOU PROLÍTNE PŘES VYJEŽDĚNÉ DRÁHY PLANET A ZPŮSOBÍ OSMAŠEDESÁTÝ ROK, OSMATŘICÁTÝ ROK.

Jak se narodím, tak jsou planety nahoře u mě, je to tuším Venuše a ještě něco.

TO BYCHOM SE MUSELI PODÍVAT NA CELÝ ZVĚROKRUH, NA TVŮJ RADIX, KDE TO MÁŠ VE STUPNÍCH ROZČLENĚNO, KAM TO SPADÁ, DO KTERÉHO DÓMU A DO KTERÉHO ZNAMENÍ. TO ZNAMENÁ, ŽE TY JSI VE SVÉM DNI NAROZENÍ MĚL HODINU A MÍSTO A MĚL JSI TAM NASÁZENÉ TŘI NEBO ČTYŘI PLANETY. TEĎ JDE O TO, KTERÁ PLANETA JE SILNĚJŠÍ A TO JE DÁNO JEJICH VLIVEM. TO ZNAMENÁ: JUPITER TI DÁVÁ TO A TO, VENUŠE TI DÁVÁ URČITÉ ŽENSKÉ VLASTNOSTI, TÍM, JAK DO TOHO VSTUPUJÍ, MÁŠ TAM MARS, COŽ JE VŽDYCKY BINEC, NĚJAK PODOBNĚ, KDYŽ SE NĚKDO S NĚKÝM POPERE, NEBO SI NEROZUMÍ. MERKUR – PENÍZE, OBCHOD A NAD TÍM VŠÍM SE OBJEVÍ SATURN A TEN TI TO VŠECHNO POSUNE, PROTOŽE, JAK JUPITER DÁVÁ, TAK SATURN TO NA DRUHÉ STRANĚ ZNEJISTÍ. ZNETVOŘÍ. SLUNCE JE NEJSILNĚJŠÍ PLANETA, CO SE TÝČE VLIVU NA NÁS, PROTO TAKY LEV JE NEJVRCHOLOVĚJŠÍ, KRÁLOVSKÉ ZNAMENÍ, PROTOŽE JE PŘÍMO VE SLUNCI. TAK TO MÁ SVOJE PRAVIDLA, ALE PAK JEŠTĚ VŠECHNY TY NUANCE, KTERÉ OKOLO TOHO JSOU, TAK TY JSOU TAKÉ DÁNY ASCENDENTEM, TO JE TA HODINA NAROZENÍ A TO UŽ POTOM JSI JAKO STŘELEC POD VLÁDOU JUPITERA A TEN TI UŽ POTOM DO TOHO VSTOUPÍ A TO JE TO, CO TI PŘESNĚ ŘEKNE, KDE SE TEN ČLOVĚK POHYBUJE, JAK VYPADÁ, K ČEMU VLASTNĚ INKLINUJE. JAKMILE JE TO POD SLUNCEM, TAK JE TO VŠEOBECNÉ, JAKMILE JE TO PODLE ASCENDENTU, TAK UŽ SE TO CÍLÍ DO STŘEDU. TY SES PTAL, JESTLI KONJUNKCE JEDNOTLIVÝCH PLANET JE OVLIVŇUJÍ. JAKMILE VSTOUPÍ DO URČITÉHO VZTAHU TYTO HVĚZDY, MUSÍME BRÁT PLANETU, KTERÁ TAM VLÁDNE.

Chtěl jsem se zeptat. Vzhledem k tomu, čím jsem starší, tím je to horší, to jsou takzvané krize. To je doba, kdy je člověk nervózní, poněvadž nic nenapíše, není schopen udělat práci, nemá se čím vykázat a přinutím-li se něco psát, je to pro kočku. Může mít inspirace něco společného s hvězdami?

MUSÍME BRÁT V ÚVAHU NĚKOLIK FAKTORŮ, KTERÉ S HVĚZDAMI JDOU RUKU V RUCE. HVĚZDY TI PŘÍMO UKÁŽÍ, KDY MÁŠ KRITICKÝ DEN, TO ZNAMENÁ, ŽE TVÉ FYZIČNO S TÍM DUCHOVNEM, CO V TOBĚ PLÁPOLÁ, JSOU VYČERPÁNY, NEJDOU, PROTOŽE NEZVEDNOU HLAVU. NAJDEŠ TO I V BIORYTMECH, KDE MÁŠ ENERGII VLASTNĚ ZAZNAMENANOU, Z DRUHÉHO POHLEDU TO ZNAMENÁ, ŽE JE TAM KŘIVKA ÚNAVY A ZASE ZPÁTKY AKTIVACE, ALE JE TADY JEDNA DŮLEŽITÁ VĚC, POKUD JSME MLADŠÍ, TAK SE RYCHLE ADAPTUJEME. JE TO TAK, JAKO KDYŽ SPORTOVEC PŘELETÍ OCEÁN A TAM MÁ POSUNUTÝ ČAS A ZA DVA ZA TŘI DNY JE V POŘÁDKU. ČÍM JE ČLOVĚK STARŠÍ, TÍM VÍCE MU TO DĚLÁ PROBLÉMY. U HVĚZD, KTERÉ TI UKÁŽÍ, ŽE TEĎ BUDEŠ MÍT PŘÍZNIVOU DOBU NA TVOŘENÍ, TO ZNAMENÁ, ŽE PŘIJDOU MÚZY, BUDOU TĚ LÍBAT ZE VŠECH STRAN, TAK POZOR, MUSÍŠ TOMU UDĚLAT PROSTŘEDÍ. NELZE TO TAK JAKO DŘÍVE, PROTOŽE JSME DOKÁZALI SPÁT TŘI HODINY, A BÝT VE VÍRU TANCE A VÁŠNĚ, JAK SE ŘÍKÁ, TO ZNAMENÁ, ŽE JSME NA JEDNÉ STRANĚ PSALI, MAKALI, NA DRUHÉ STRANĚ JSME HRÁLI DIVADLO A PAK JSME ŠLI POPÍJET DO PUTYKY NEBO NĚKAM NA HEZČÍ CELONOČNÍ ZÁBAVU.

Člověk má v hlavě to, že je mu ještě osmnáct, ale už je nám třicet osm a čtyřicet osm. Materiál se unaví, ale pojďme zpátky, že v určitý čas jsou hvězdy příznivé a my musíme dokázat čas příznivých hvězd a správného ohrožení využít a já to teď beru podle sebe. Stává se, že všechno je fajn a já to cítím úplně, jak jsem nabitý, sednu si, začnu psát, píšu půl stránky a najednou mám pocit jako blázen, jak stále takto rotuji, jako kdybych se rozptyloval. Nejsem koncentrován, je to zase někde trošinku jinak a to je to řemeslo, to je ta profese.

JAKMILE TO ALE VÍŠ, TAK SI TO VYSVĚTLÍŠ, ČÍM TO JE A DONUTÍŠ SE, ALE OPRAVDU JE DOBRÉ SE DO TĚCH HVĚZD PODÍVAT. MÁM DNESKA PLUSOVÝ NEBO MÍNUSOVÝ DEN, JESTLI JE VHODNÉ TU ENERGII ZBYTEČNĚ NEBO NEZBYTEČNĚ VYDAT A UPLATNIT.

Je tady jiná věc a sice, to beru podle sebe, že mám pasáž do té knížečky napsat do 25. 11. a řeknou mi to patnáctého, máš na to deset dní, jenže já okolo toho chodím jako marodnej okolo latríny a nejde to.

SAMOZŘEJMĚ ŽE TO NEJDE, PROTOŽE TA ASPEKTACE JE NĚKDE JINDE POSAZENÁ, JE JINAK, ČÍM VÍCE SE NUTÍŠ, TÍM VÍCE SE OD TOHO ODTAHUJEŠ, A TO JE TÍM, ŽE SE TĚMTO VĚCEM NEDÁ PORUČIT. PŘÍTEL OTÍK BRŮNA VŠAK ŘÍKÁ, ŽE TO JE TA PROFESIONALITA, ŽE SI ZKRÁTKA MUSÍM SEDNOUT A PŘIVÁZAT SE K ŽIDLI.

Ono se to asi dá, já takový text mohu napsat, mohu se donutit, ale to nejsem profesionál, že ho napíšu. Rozhodně si nebudu přát, aby byl zveřejněn více než jednou. Protože o něm přesvědčen nejsem. Jsou totiž také texty v hlavě a to je to, když v noci sednu ke stroji a napíšu šest nebo osm řádek, nebo mám zápisník u postele a napíšu takové věci, že se pak divím, co jsem to měl, že jsem to napsal já. Je to tam, a když to člověk zachytí, tak to jsou obyčejně nejlepší nápady, které člověk má, jsou darované, samozřejmě. A teď pozor, člověka napadne moment, protože v té chvíli uděláme možná sedm slov v celém životě, nebo taky nic, protože strávíme život čekáním. Nicméně ve chvíli, kdy taková věc přijde a to taky mám, tak se to nedá dát jako čistopis, v té chvíli se na tom musí pracovat a to je skoro devadesát procent, ta práce sice unavuje, ale z které má člověk radost, poněvadž ví od začátku, že u toho setrvá, takže to k něčemu bude.

JÁ MÁM U POSTELE TADY TU MAGNETOFONOVOU KRABIČKU A STÁVÁ SE MI, ŽE SE V NOCI PROBUDÍM, NEVÍM, KOLIK JE HODIN, ALE HONÍ SE MYŠLENKY, NEBO JDE PŘES TEBE NĚCO, CO NĚJAKÝM ZPŮSOBEM VNÍMÁŠ A VÍŠ, ŽE TO JE ONO, NAD ČÍM SI TRÁPÍŠ HLAVU UŽ DVA MĚSÍCE, TAK SI TO NATOČÍM. A TO JE TO, CO SE NEDÁ POUŽÍT V SYROVÉM STAVU. JE TO ZACHYCENÁ MYŠLENKA, JE TO ZACHYCENÉ COSI, CO LETÍ VESMÍREM A MĚL JSI TO ŠTĚSTÍ, ŽE TI TO CVRNKLO O ANTÉNU, NO TAK SI TO DO TOHO NACPEŠ. JE TO ZAJÍMAVÁ VĚC, VYZKOUŠEJ SI TO, JÁ JSEM SI TO ODZKOUŠEL MNOHOKRÁT. VYMYSLÍŠ PROJEKT, NEBO NĚCO UDĚLÁŠ, NA PAPÍŘE SI TO NĚCO PŘICHYSTÁŠ, CO BYS CHTĚL STVOŘIT. ZAČNEŠ O TOM HOVOŘIT SE MNOU, NEBO S NĚKÝM JINÝM A JE TO V PYTLI, PROTOŽE JSI TO PUSTIL DO ÉTERU A NAJEDNOU NĚKDO ÚPLNĚ JINDE, NA DRUHÉM KONCI SVĚTA, KAM TO DOLETÍ, TAM TI TO NĚKDO CHYTNE, PROTOŽE JE NALADĚN NA STEJNÝ PROBLÉM JAKO TY A ŘEKNE SI, TAK TO JE ONO. TAK JAKO SE TO STALO V NOCI TOBĚ, ŽE SE NAJEDNOU PROBUDÍŠ A LETÍ MYŠLENKA A JE TO ONO, TAK TO FUNGUJE I OBRÁCENĚ, PROTOŽE TO UŽ NĚKDE BYLO, PROTOŽE TADY NENÍ NA TOMTO SVĚTĚ NIC NOVÉHO. POZOR, JESTLI SI NĚKDO MYSLÍ, ŽE TEĎ VYNALEZL ATOMOVOU ENERGII, TAK ON JI JENOM OPRÁŠIL, VYHRABAL, UŽ TO TADY BĚHALO, BYLO, JE A BUDE, TO VŠECHNO TADY JE. NENÍ TO NIC NOVÉHO, POUZE BYLY ZAVŘENY DVEŘE, TO ZNAMENÁ DALŠÍ KOMNATA SE OTEVŘELA A TO SAMÉ JE I S TVORBOU A PROTO, KDYŽ NĚCO DĚLÁM, TAK FOFRUJU A NENECHÁM TO TAK, JAK SE ŘÍKÁ SULCOVAT, PROTOŽE V TEN MOMENT TO OBJEVÍM UŽ NĚKDE JINDE A TEN »NĚKDO« S TÍM PŘIJDE JAKO S NĚČÍM VELKÝM… KRÁSNÝ PŘÍPAD A PŘÍKLAD JE PAN BELL S TELEFONEM A TEN DRUHEJ BYL KDO, MYSLÍM, ŽE TO BYL TESLA, JESTLI SE NEPLETU. OBA DVA VYMYSLELI TELEFON, NEVĚDĚLI O SOBĚ A PAN BELL TO DAL O ŠEST HODIN DŘÍVE NA PATENTOVÝ ÚŘAD NEŽ TEN DRUHÝ. BYLO TO V DEVATENÁCTÉM STOLETÍ, NĚKDY V OSMDESÁTÝCH LETECH. JE TO VZÁCNÝ PŘÍKLAD TOHO, JAK FUNGUJE TELEPATIE NEBO JAK FUNGUJE VYPUŠTĚNÁ MYŠLENKA A PUTUJE SVĚTEM, JAK PROBĚHNE TĚMI SILOČARAMI OKOLO ZEMĚKOULE A JAK TO DOKÁŽE CHYTIT DRUHÝ, KTERÝ Z TOHO NĚKDY RYCHLEJI NĚCO NATROPÍ.

A ještě jedna věc, na tu se chci zeptat – upíři. Já vím pozitivně, že v sále, kde hraju, sedí upír a upírá, odsává mi energii. Ale také vím, že jsou tam někdy dva, tři, čtyři pozitivní posluchači, tak já prostě hraju, perfektně, nikdo mi to neubírá a cítím se vyloženě výborně. Najednou, perfektně připravený, poněvadž já to rád pokaždé připravené, udělané, přijdu tam a jsem neustále rozptylován, i když mi přijde, že v sále je přesně stejné ticho a přesně stejný neklid jako je v jiných termínech, ale já mám dojem, že tam sedí někdo, kdo mi tu energii snižuje. Já jsem si to pojmenoval: upír.

TAK JSME SI TO POJMENOVALI, POUŽIJEME TENTO PRACOVNÍ NÁZEV. TY VÍŠ, CO JSOU GEOPATOGENNÍ ZÓNY. ZÓNY, KDYŽ SI TAM SEDNEŠ, TAK ZA CHVILKU JSI JAKO MOKRÝ HADR, KTERÝ STRČÍŠ DO MANDLU A CÍTÍŠ SE TAK, JAKO KDYŽ TĚ Z NĚJ VYTÁHNOU. BEZ ENERGIE. A TOHLETO JE I MEZI ŽIVÝMI LIDMI, ŽE NAJEDNOU MÁŠ ČLOVĚKA, KTERÝ Z TEBE VŠE TAKHLE VYSÁVÁ, A ÚPLNĚ TO CÍTÍŠ. JAK JSI ŘÍKAL, S TÍMHLE CHLAPEM BYCH TAK CHTĚL BÝT, NEBO LETĚT DO AMERIKY, TAK SE NA TO VYKAŠLU A RADŠI VYSTOUPÍM, ALE JE TO TAK, TEN ČLOVĚK MÁ BOHUŽEL OPAČNÉ POLE, KTERÉ Z TEBE VYSÁVÁ ENERGII. DÁ SE PROTI TOMU BRÁNIT, TAK JAKO PROTI GEOPATOGENNÍM ZÓNÁM, ZNÁŠ TY RŮZNÉ OCHRANY A RUŠIČE. JÁ TO MÁM POD HLAVOU, PROTOŽE JSEM SE MOHL ZBLÁZNIT, JÁ SI MYSLEL, ŽE MI SNAD UPADNE HLAVA. PŘED ROKEM JSEM SE PŘESTĚHOVAL NA VÝTOŇ A ZJISTIL JSEM, ŽE TADY NEMOHU SPÁT, TADY PŘECE JE TO HROZNÝ, PAK JSEM SI POZVAL JEDNOHO ŠAMANA, JE TO PAN DOCENT Z FILOZOFICKÉ FAKULTY, KTERÝ BYL U INDIÁNŮ ASI TŘI ROKY A JE NA TOHLETO PERFEKTNĚ VYTUNĚNÝ. ŘÍKAL JSEM SI, KDYŽ UŽ, TAK POŘÁDNÉHO KOVÁŘE, ŽÁDNÉ TINTÍTKO ŠIDÍTKO KOVÁŘSKÝCH VÝKONŮ. O ZÁPORNÉ ZÓNĚ JSEM BYL PŘESVĚDČEN, NAJDE SE, JÁ VÍM, ŽE TAM JE, ALE CO S TÍM DÁL, VĚDĚL JSEM TO, UKAZOVALO TO, ŽE TAM NĚCO JE, ALE JÁ SI S TÍM FURT NEVĚDĚL RADY, TAKŽE PAN DOCENT PŘIŠEL, VŠE ZMĚŘIL A PAK ZHOTOVIL NĚJAKÝ TAKOVÝ DRÁTĚNÝ OBRAZEC, KTERÝ VLOŽIL POD VÁLENDU. OD TÉ DOBY SPÍM V POHODĚ A NIC SE NEDĚJE. TAKŽE PŘESNĚ JAKO JSOU TYTO GEOPATOGENNÍ ZÓNY, KTERÉ SE DAJÍ ODSTRANIT, ODRUŠIT, TAK EXISTUJE I TO, ŽE… A TEĎ SE DOSTÁVÁME NĚKAM, PROSÍM TEBE, JE TO URČITÝ TENKÝ LED, KDY SE LIDÉ NAD TÍM POZASTAVUJÍ NEBO SE ZAČNOU TŘEBA I SMÁT. TO, ŽE SI DÁŠ RUŠIČ DO PERA NEBO KYTARY, ABY TI TO PŘERUŠILO GEOPATOGENNÍ ZÓNU, PONĚVADŽ DOLE JE BUĎTO ZLATO, NEBO TAM VEDE POTRUBÍ, JE TAM KABEL, KDE TI BĚŽÍ DVAADVACET KILOVOLT, TAK TOMU SE UŽ NESMĚJÍ. NA TO SI UŽ ZVYKLI, NA TO UŽ PŘIŠLI, ŽE KDYŽ MÁŠ PUŠTĚNOU TELEVIZI, TAK TI OBRAZOVKA NAJEDNOU PŘITÁHNE TŘEBA VLASY, JE TO ELEKTROMAGNETICKÝ VÍR, KTERÝ TO ZPŮSOBIL. TAK TO LIDI BEROU, ALE KDYŽ TI NĚKDO ŘEKNE, HELE, BUDEŠ MÍT NA KRKU TALISMAN NEBO BUDEŠ MÍT NA KRKU RUŠIČ, TAK TO VYPADÁ BLBĚ.

Toto je přesně to, co jsem včera hledal, úplně jsi mi nahrál, já jsem z toho trošičku jako vykulenej, protože jako kdybychom se teď tady napojili na sebe. Já jsem si včera hrál celou tu dobu s polodrahokamy snad s drahokamy, s kameny s kamínky. Kámen jako takový je krystal, který má určitou svoji strukturu, svou vibraci, svou vlnovou délku, musí být čistý, nesmí se ho dotknout jiný, pak funguje, chrání, může se nosit na krku nebo i jinde. Dá se očistit, protáhne se ohněm nebo tekoucí vodou a je v pořádku.

PODOBNÁ ZKUŠENOST. ŠAMAN, KTERÝ U MNE DOMA ODRUŠIL GEOPATOGENNÍ ZÓNY, MI ŘEKL, JESTLI MĚ NĚCO BOLÍ, BYLO TO NA JAŘE A TY PRŮDUŠKY Z TOHO PRAŽSKÉHO VZDUCHU MĚ VŽDY CHRASTÍ. TAK SI LEHNĚTE, ŘEKL, A PROJÍŽDĚL MI RUKOU TAK ASI CENŤÁK NAD HRUDÍ, TAM, KDE JE TA AURA, TO JE TO, CO MŮŽEME PŘIROVNAT JAKO KDYŽ MÁŠ OKOLO SEBE NEONOVÝ OBAL. BĚHEM TŘICETI VTEŘIN SE MI TO UVOLNILO, TAK JAKO KDYŽ SI ČLOVĚK NADECHNE TAKOVÉHO SPREJE, JAK SE DÁVÁ ASTMATIKŮM. POŽÁDAL MĚ, ABYCH ZAPÁLIL PLYNOVÝ HOŘÁK U SPORÁKU A NAD PLAMENEM PŘEJÍŽDĚL RUKAMA, PAK MI JE UKÁZAL. MĚL JE ČERNÉ, JAKO KDYŽ BY SI NĚKDO SÁHL DO ŠPINAVÉ VODY A UCÁKL, A TA ŠPÍNA TAM ZŮSTALA V TĚCH RÝHÁCH. PTAL JSEM SE, CO JE TO, A ON MI ŘEKL, ŽE TO ZE MNE STÁHL, TO JE TEN SMOG A TO VYZAŘUJE. NA DOTAZ JAK, JAK SE MI DÝCHÁ, JSEM SE PŘIZNAL, ŽE DALEKO LÉPE. ZNOVU MI UKÁZAL RUCE, KDYBYCH SI TO NECHAL NA RUKÁCH, TAK TO PŘEJDE NA MNE, ŘEKL. TO NENÍ ŽÁDNÉ ČAROVÁNÍ, TO JE NORMÁLNĚ FYZIKA, TO JE TO, CO LIDI VĚDÍ, ALE NEBEROU.

V Německu se objevila kniha od nějakého Čecha, který utekl do Mnichova, ta kniha vyšla a já jsem si ji začal srovnávat se starými učebnicemi astrologie, s Keferem, s Boleslavským z první republiky, abych se podíval, jak je to tam s kameny. Je tam určitým způsobem nesoulad a pak jsem to pochopil, protože každá škola brala buď Indiány, nebo Orient a tak dále. Každý se orientuje trošinku jinam. Ale nicméně já jsem hledal kameny, které by mě ochránily proti určitým vlivům. Krásně se dá všechno odrušit, já nemám pro to jiný výraz, talisman, rušič nebo krystal, tuto přírodní ochranu by měl u sebe mít každý a vyloženě to pomáhá. Jestli máš problém, tak si to rozebereme blíže. Já jsem problémy neměl dokud… A to je zase jedna z věcí, která mě přivádí k jiným věcem, než jsou racionální. To je ale až příště.

***

PŘÍŠTĚ UŽ NEBYLO…

LETNÍ ÚSMĚVY S VLADIMÍREM MENŠÍKEM:

KDYŽ SE ČLOVĚK S NĚKÝM SETKÁ V KRÁSNÝ SLUNNÝ DEN, PRVNÍ OTÁZKOU OBLIGÁTNĚ BÝVÁ: TAK KAMPAK LETOS NA DOVOLENOU?

Na dovolenou? Copak já mám někdy v létě dovolenou? Já jsem jak zemědělci – v létě samá práce. To víte. Těch jasných letních dnů bývá většinou dost málo, a tak filmaři číhají na blankytné nebe, aby se točily exteriéry. Já vím. Mohl bych říct, že takové filmy prostě dělat nebudu, jenže vždycky to vyjde nějak tak, že se naskytne lákavá role, nebo zas film s partou dobrých kamarádů, s nimiž jsem už dělal mockrát, a já to zase vezmu. Je taky docela možné, že nejsem ten pravý typ člověka na dovolené, který by si volna vážil a užíval od prvního dne do last minute výslovně. Když jsme byli asi dvacet dní na dovolené v Paříži, za týden jsem byl přehlcen těmi jejich vyzývavými památkami, neboť stará ta to brala moc důkladně a systematicky, a tak už jsem jen číhal, kdy se pojede domů. Taky mi hrozně vadila ta nemožnost komunikovat s lidmi.

Představa ideální dovolené? Nejraději jezdívám na jižní Moravu, protože čím jsem starší, tím raději se vracím na místa svého mládí, do svého kraje zelinářů. Znáte Ivančice? Přece na soutoku tří řek. A víte vůbec, že byly proslulé šparglem, kterému se tam skvěle dařilo a vyvážel se do celého světa? I když se tam nedostanu třeba celý rok, aspoň na pouti tam musím být. Tam jsou lidé, ke kterým mám nejblíž.

JAKÉ EXTERIÉRY BUDETE TEDY NATÁČET, AŽ SE MY OSTATNÍ BUDEME SLUNIT NA MOŘSKÝCH BŘEZÍCH NEBO HOUBAŘIT NA ŠUMAVĚ?

Bude toho víc, mimo jiné taky televizní seriál o kombajnérech, kteří putují republikou za žněmi.

A VY JSTE JISTĚ V ROLI ÚSPĚŠNÉHO NEZASTAVITELNÉHO KOMBAJNÉRA. NEDĚLÁ VÁM POTÍŽE TECHNICKÁ STRÁNKA ROLE? VÍTE, O HERCI SE PŘEDPOKLÁDÁ, ŽE ZCELA SAMOZŘEJMĚ ŘÍDÍ AUTO, MOTORKU I TRAKTOR, ŽE ŠERMUJE – I RAJTUJE NA KONI.

Aha, tak vy jste o tom taky slyšela…

NĚCO JSEM SKUTEČNĚ ZASLECHLA. PŘI JISTÉM NATÁČENÍ JSTE PRÝ KAŽDÉ VOLNÉ CHVILKY VYUŽÍVAL K TOMU, ABYSTE SE PROHÁNĚL KRAJINOU NA ARABSKÉM PLNOKREVNÍKU?

Hm… Náhodou mne na úrazovce zas dali docela dobře dohromady. To máte tak. Když se musí natáčet se závodními koňmi, bývá dobrým zvykem, že je přivedou po závodě, aby byli jako beránci. Ne tak při natáčení filmu »Jak se budí princezny«. Bylo to na Humpolecku, a když jsem viděl ty dva nádherné araby nabité energií, jak v nich všechno hraje, takže je sotva zvládali i jejich průvodci, obestřelo mne zlé tušení a hned jsem vyhlásil, že já si na ně nesednu. Že jsem nejvýš ochoten vést je za uzdu do kopce. Jenže režisér pořád na mne a Honzu Hrušínského: Tak si to, kluci, aspoň zkuste, posadit se na takového koně, to je přece zážitek… Taky že byl. Nasedli jsme, průvodci koně vedli, prošli jsme trasu jednou, dvakrát – koně se tvářili jakoby nic a režisér zářil. A že si to zkusíme naostro. Nejhorší je, že kůň dobře pozná, že na něm sedí třasořitka pecivál, který se bojí. Tihle dva vydaření arabové, jakmile průvodci odstoupili, věděli, že jejich hodina pomsty za potupu, koho na ně posadili, právě UDEŘILA břink. Zřejmě jen čekali na vhodnou šanci, aby to nevypadalo, že jsou zlí jen tak pro nic za nic. Vzápětí jsem jim ji poskytl. Představte si mne, jak dřepím na koni vyzdoben mečem. Můj kůň poskočil, meč švihl koně Honzy Hrušínského, ten okamžitě – tedy ne Hrušínský, ale jeho neochočený oř, kopl do toho mého a už se rozjelo takové tóčo, že jsem nevěděl, čí jsem. Můj kůň se chvíli točil jak na rodeu, s Honzovým koněm po sobě kopali a zlatým hřebem výstupu toho mého byl okamžik, kdy se prudce vzepjal a vzápětí zlomil. Když jsem se vmžiku ocitl na zemi, projevil dobrou vůli po mně dupat, ale to už mne nějakým zázrakem vyprostili zpod jeho kopyt. Vystoupení Honzova koně zas vyvrcholilo tak, že společně přeletěli hradby a za nimi Honzu hravě odhodil do roští. Proti takovému zážitku mi připadá těžká mechanizace kombajnů úplná hračka.

JDE SPÍŠ O TO, ABYSTE JAKO KOMBAJNÉR NEBYL SVÉMU OKOLÍ POSTRACHEM NEBEZPEČÍ A NEVYZPYTATELNOSTI ZASE VY… KDYŽ UŽ NEJSTE CTITELEM DOVOLENÝCH, TAK NÁM ASPOŇ POVĚZTE HEZKOU LETNÍ HISTORKU.

Jednou v létě jsem měl rodinu na dovolené a jako slaměný vdovec jsem šel na mejdánek s výtvarníky. A tak jsem prošvihl ranní odjezd na exteriéry. Sehnal jsem auto i šoféra, kterému jsem vysvětlil, jak se za naším štábem dostane. Prý po benešovské silnici na Vlašim – to ještě nebyla dálnice – a na Pelhřimov a narazíme na ně prý přímo na silnici, kde se natáčí. Tak jedeme, ještě jsme mezi Vlašimí a Pelhřimovem nadávali na pitomou objížďku, jenže jsme už málem u Jihlavy a nikde nikdo. Řekli jsme si, že je to nějaká blbost a jedeme zpátky. Rozhlížíme se do dálek – nic. A jsme zase v Praze. Takhle jsme se projeli čtyřikrát a pak jsem to vzdal. Večer jsem se dozvěděl, že se točilo právě v té objížďce, která tam byla právě proto. Jen zázrakem jsem tenhle den nedostal k osobní úhradě. Ale abyste nemyslela, že jsem nikdy nebyl ještě na dovolené – ta se někdy poštěstí docela náhodně. Třeba když jsem marodil, zrušil smluvenou roli a pak se mi zas udělalo dobře a byl jsem čtrnáct dní s rodinou na chalupě. Zatímco jindy jsem tam jezdíval celý utahaný, tentokrát jsem byl plný budovatelské energie. Ještě po večeři jsem plánoval, co se ještě dnes musí udělat, až mi nakonec syn řekl: Víš, tati, my jsme moc rádi, jak ses do toho vložil. Jenže my musíme dělat pořád, i až odjedeš, a tak nás nemůžeš za pár dní oddělat. Přece jen bývalo lepší, když jsi tu pobýval jako invalida.

SNAD ALE PŘI EXTERIÉRECH SE DÁ PROŽÍT KUS HEZKÉHO LÉTA?

Jistě. Nádherné léto jsem prožil, když se točil film »Hvězda jede na jih«, na lodi cestou z Opatie až do Budvy. Ve starých kaštelech, zpěváci, tanečnice… A na tom všem bylo nejkrásnější, že nám všem bylo něco přes třicet… Víte, herec, když se podívá na svůj starý film, to je něco víc než pohled do rodinného alba. Smutné při tom je, že některé kamarády, se kterými člověk hrál, začínáte od určitého věku odepisovat – už tu nejsou. Je takové nádherné období v životě, kdy chodíte kamarádům na samé svatby a křtiny, a pak se zhoupnou léta a jdete občas i na nějaký ten funus… Ale takový už je prostě život, chvíli nádherný, chvíli stojící za starou belu, že?

Svět práce, 26.7.1978 hovořila Zdena Frýbová, asi ta stará od Miloše Frýby…

KDYŽ MI BYLO TŘINÁCT (TAK ZA PRVÉ)

KTERÉ OBDOBÍ SVÉHO ŽIVOTA POVAŽUJETE ZA NEJDŮLEŽITĚJŠÍ?

Těch asi deset let po ukončení studií, kdy už za mnou nestáli rodiče, pedagogové a jim podobní, a to, co jsem dělal nebo o co jsem se snažil, bylo závislé jenom na mé píli, volbě nebo rozhodnutí – zkrátka na mně.

ČÍM JSTE CHTĚL BÝT, KDYŽ VÁM BYLO TŘINÁCT?

Já vás asi zklamu, ale já jsem si přál být hercem mnohem dřív než ve třinácti letech. I když přiznávám, že moje představy o divadle byly ryze dětské. Odpovídaly mým zkušenostem ze školních besídek, prázdninových táboráků a podobně. Nicméně jsem nevynechal jedinou příležitost, při níž se dalo jakkoli „účinkovat“. A přitom právě v těch třinácti jsem už dobře věděl, že otec má o mém budoucím povolání úplně jiné představy, které s mými neměly nic společného. Bohužel. A tak jsem nejdřív vystudoval strojařinu, odbyl si praxi a teprve jako dospělý jsem šel studovat divadelní fakultu JAMU v Brně.

MĚL JSTE ŠTĚSTÍ NA KANTORY?

Nesmírně. Až na jednu paní učitelku, které jsme říkali „Upír“, protože nám všem, jak se říká, „pila krev“. A my jsme jí asi na oplátku šli pořádně na nervy.

Z JAKÉHO DÁRKU JSTE MĚL KDY NEJVĚTŠÍ RADOST?

Z jízdního kola, které jsem jako kluk dostal od tatínka.

JAKÁ BYLA VAŠE NEJMILEJŠÍ KNÍŽKA?

Jestli myslíte v těch třinácti letech, tak Tarzan, Bídníci od Victora Huga (dějepisné pasáže jsem přeskakoval), Robinson a samozřejmě detektivky.

CO SI PŘEDSTAVÍTE, KDYŽ SE ŘEKNE DOBRODRUŽSTVÍ?

I když se tady přímo nabízí pokládat za dobrodružství například vesmírné lety, zkoumání mořských hlubin a podobně, považuji ještě stále za dobrodružnější, když člověk – jedinec, bez spolupráce vědeckých kolektivů a elektronických počítačů si, dejme tomu, sám postaví loď a vydá se překonat třeba Tichý oceán. Pro mne samotného je dobrodružstvím vyznat se někdy sám v sobě.

Pionýr, 8.5.1976 připravila pionýrská vedoucí s šátkem kolem krku V. Klásková

KDYŽ MI BYLO TŘINÁCT (TOŽ ZA DRUHÉ)

Motto: „rozhodující věk není třináct, rozhodující je celé mládí.“

Mládí naše a dnešních dětiček se nedá srovnat. Kdeže televize, ani jsme nevěděli, že existuje. Hračky jsme žádné neměli, co jsme potřebovali, to jsme si vyrobili. Špačka na palestru, to byl krátký silný klacek, šprndu, jak se na Moravě říká, kamínky a pamatuju se, že jsme kluci i holky sedávali na zápraží a donekonečna provlékali vlnu čtyřmi hřebíčky na velké špulce od nití. Vycházel z toho takový had, ti vytrvalí ho pak našívali na plátno a byl z toho třeba polštář. Tenkrát co si rodina neobstarala sama, to neměla. Děti se na všem spolupodílely. Sbíraly se klásky na poli, králíkům jsme chodili na trávu, koze na halouzky, do lesa na houby, ty já sbíral nerad. Když jsem chtěl jet na tábor, všechno jsem si musel vyběhat sám. I peníze si vydělat prodejem vajíček nebo kozího mléka. V Ivančicích jsou tři řeky – Jihlavka, Rokytná a Oslava. Všichni jsme rádi rybařili. Byla to hra a zároveň útěk od povinnosti.

Já jsem hrával divadlo až v Brně. Tam jsem dokončil studia. Ujel jsem z Ivančic, a to bylo dobře, člověk si má rozšiřovat obzor. V Brně jsme dali dohromady takovou skupinu, psali jsme si scénky, hráli, zpívali, jezdili na Znojemsko, kde jsme pořádali představení takzvaně pro široké okolí, dávno před Depeche Mode a jejich Music for the Masses 1988. Toužil jsem dělat divadlo. Ale tatínek byl strojař, tak jsem šel na strojařinu. Byl jsem snad nejhorší student. Profesoři mě spíš brali jako „tmel“ kolektivu. Dokonale jsem opisoval. Jednou jsme měli narýsovat převodovou skříň. Nepropočítával jsem zadání, ale přímo opisoval z jednoho časopisu. Profesor Moravus, když viděl mou práci, zvolal – pánové, máme tady mezi sebou vynálezce, pan Menšík znovu vynalezl rádio! Mě ta strojařina rmoutila, školu jsem nedokončil, ale ještě dnes jsem na tom dobře s matematikou. Udělal jsem zkoušky na JAMU, tatínek byl nešťastný, viděl v tom ulejvárnu od práce. Přál si, abych byl aspoň zpěvákem, když už mě na tu školu vzali… Ale já přece nemám hlas. Jednou se tatínek uvolil, že se přijde podívat na představení, kde jsem hrál. Hra začala a tatínek se ptal maminky: „Kde je Laďa? To se budeme dívat na nějaké cizí hochy? Tak já si zdřímnu, a až přijde Laďa, vzbuď mě.“

Takhle na to pohlížel tatínek, ale později už mi fandil. Víte, dneska si lámeme hlavu, co s dětmi. Město už jim neskýtá možnost pohybu, parky jsou kultivované, hřišť jako šafránu, technika je nebezpečná. Vzali jsme jim prostor k dětství. Ale dnešní děti jsou vyspělejší, jejich vědomosti jsou daleko větší, mají představu o světě. Tu já v těch třinácti neměl, nikdo to po mně nevyžadoval, ale jak říkám, rozhodující věk není třináct, rozhodující je celé mládí.

Sedmička pionýrů, 3.2.1978, Jana Černá

HOVORY O SPORTU, UMĚNÍ A TAKÉ TROCHU O NAŠEM MĚSTĚ

Jak dlouho jsem pryč z Brna? Brzy to bude dvaatřicet let, víc než polovina mého života. Odešel jsem po absolvování Janáčkovy akademie múzických umění, milé JAMU. Tehdy jsme byli, mnozí samozřejmě s přivřenýma očima – docela pohlední kluci a dnes vypadáme, jako by nás měli v práci lovci lebek a v polovině toho nechali…

Říkám-li milá JAMU, myslím to upřímně. Všem studentům i učitelům nám v ní bylo dobře, protože jsme se – a to říkám bez nadsázky – měli rádi. Stačí namátkou vyslovit jména pedagogů Gräfové, Walterové, Mrázkové, Lázničkové, Vykypěla, Krátkého a hlavně jméno vědce profesora Bundálka a je nasnadě, že tomu ani jinak nemohlo být. Ale přišel konec studií a dostali jsme umístěnky do různých divadel. Já s Mirkem Slezáčkem, dnešním členem brněnského Divadla bratří Mrštíků, do Vesnického divadla se sídlem v Praze. Ani ve snu bych si tehdy nepomyslel, že odjíždím z Brna a Moravy navždycky a že se tam budu vracet jen za prací a příbuznými…

Že jsem se narodil a prožil krásné dětství a kus mládí v Ivančicích, to se o mně ví. A taky že po tatínkovi jsou mou domovskou obcí Řicmanice, kde jsme několik roků bydleli. Tehdy jsem se většinou jen batolil; batolím se tam za to dodnes a příbuzných tam mám víc než v Ivančicích. S každým druhým občanem jsem spřízněn. Aspoň si to myslím, a oni se taky tak ke mně chovají…

Ale celé mé zrání a hledání sama sebe – já vím, to zní nadneseně, ale v jádru jsem nepíšící básník – je spjato s Brnem. Je to období mé neuvěřitelné aktivity a dnes nevím, jak jsem to všechno stihl. Studoval jsem (s výjimkou JAMU nedisciplinovaně), učil jsem se hrát na housle a klavír a bez pedagogického vedení také na klarinet a kytaru ne po novu, jen po staru (zbytečně, ať už s vedením, nebo bez něj), hrál jsem v restauraci u Voráčů na Špitálce loutkové divadlo (primitivně, ale vytrvale), hrál a zpíval v trampské osadě Dravci, kopal fotbal v židenické čafce (jako ani jednou nepostavený náhradník) a plaval za KVS Brno (nejpomaleji). Ale hlavně jsem doslova žil v Sokole Brno IV. Pravidelně a s fortelem jsem cvičil na nářadí, zároveň jsem pomáhal cvičit žáky a jako vedoucí s nimi jezdil na letní a zimní tábory. Kromě toho jsem absolvoval tábory v Biskupicích se souborem Ády Pištěláka – byl jsem v něm tamburašem – a s ním jsem taky zvládl během roku řadu vystoupení a dvakrát týdně zkoušky pod vedením dnešního šéfdirigenta bratislavské Nové scény, zasloužilého umělce Zdeňka Macháčka. S ním a s Milanem Maláčem jsme taky fungovali jako M–trio a šaškovali při kdejaké příležitosti. Kromě toho jsem ještě stihl milovat – samozřejmě z donucení partnerek jen platonicky s vyceněnou čelistí (předkusem v předstihu před vkusem).

Celým srdcem jsem však patřil především oddílu házené Sokola Brno IV. V čele s předsedou Frantou Prokešem a jednatelem Mirkem Kolářem, i když tomu bych se asi neměl z bezpečnostních důvodů příliš připomínat. Posílá mi totiž důvěřivě k podpisu různé fotky, a protože já žádné takové ve sbírce nemám, tak mu je zabavuju už napořád… Ale koho vlastně jmenovat? Za všechny snad aspoň bratry Navrátilovy, Karla Titze, Honzu Menšíka, Emila Brože, Tonánka Kotoulka… Někteří z nich už bohužel nežijí…

Kladu si otázku: čím to je, že jsem k té házenkářské partě tak přilnul? Určitě ne kvůli samotné házené; vždyť jsem ji hrál tak, že ve srovnání s ní jsem cvičil na nářadí jako Gajdoš zkřížený s Hudcem. A hned si odpovídám: nikdy později – a to platí až do dneška – jsem nepoznal partu tolika upřímných kluků, férových na hřišti i v životě. Co jsme se po válce najezdili na náklaďáku k zápasům za dobré slovo a limonádu! Jak nám nikdy nezevšedněly ty naše večery, plné zpěvu, legrace a pohody, ať už někdy s demižonkem vína nebo na sucho! Na to víno se dával dohromady fond a já jsem do něj málokdy mohl přispět, protože jsem měl většinou prázdné kapsy. Ale nikdy mi to nikdo ani slovem nevyčítal! Lolek Navrátil – před několika roky zemřel – mi na zájezdech mnohokrát platil oběd, a když jsem mu děkoval, říkal jen: prosím tě, za co…? Byla to krásná doba s neopakovatelnou atmosférou. Všichni ti kamarádi i kamarádky z dívčího družstva poznamenali a proslunili kus mého života…

Vstupem na JAMU to všechno skončilo. Studium a spousta dalších povinností zabíraly všechen čas, ani na spaní ho moc nezbylo. Ovšem bylo třeba se aspoň někdy odreagovat, a tak jsme třeba hrávali na chodbách školy fotbal s tenisákem, jak v tomto seriálu vzpomínal už národní umělec Bohdan Warchal, v zimě za mrazu jsme pěstovali takzvanou lední kopanou a v létě podvodní plížení, obojí s použitím protipožární nádrže před budovou JAMU. I později v Praze jsem proháněl tělo, jak to jen šlo. Až to jednoho dne už nešlo… A v posledních letech, kdy jsem permanentně nemocen, si stále více uvědomuji, že jen díky nastřádané tělesné kondici ze cvičení a sportování mohu hrát – ač astmatik – až se ze mne někdy práší…

Brněnský večerník, 5.10.1984 zapsal Jožka Švéda

GARY CLAIL „BEEF“ (KRAVSKÉ VEMENO) = VĚNOVÁNO, JAK JINAK, HUGO RAMONOVI…

Vždyť víš, co je tady na tom špatné

víš to velmi dobře, yeah

Kravské vemeno, jak nízko se můžeš ještě ke všemu ploužit?

poslouchej, jak naříká dobytek svůj nářek umíráček…