nasázel jsem tady
fazolový řady
o kus vedle cibuli
lék na moji kebuli
krtek se mi řehtá
jeho žena reptá
co prej tropím v poli
že jim řežu roli
kterou pracně rolí
sklízet musím taky
fazolí snad mraky
na cibuli k lesu
prázdnou nůši nesu
krtkovou to deptá
že se ani neptá
jak to bude s rolí
na tom jejich poli
kde dřou furt jak voli
pálím oheň v brázdě
pánví míchám rázně
smažím velkou cibuli
a velkou hrst fazolí
„Už se těšíš krtku,
jak si nacpempupku?“
krtková se usmívá,
jak prdíme oba dva.
