|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
A první mé slovo
bylo déšť
velké slzy kaluží se dnes tak brzy
chvěly kruhy neviditelných kapek
jakoby miliony vodoměrek tančily
rychle jako my
svůj poslední tanec před policejní hodinou tak
abychom se stihli dohodnout na noci
jakási žena si svítila cigaretou na cestu a venčila psa
ztraceného v temnotách
a s Ariadninou nití vodítka v ruce
šla labyrintu vstříc
to ze stromů pršelo listí
a domy se stěnami z ticha
s reliktním zářením včerejších lamp v oknech
zhasínané po paměti jako stisknutím spouště revolveru
s projektily tmy u spánku
stály mlčky jako nad hrobem
kterým je každé ranní město
Bůh je
vzpomněl jsem si
a na chvíli jsem nastavil tvář dešti
jež mne omyl od zbytečných slov
s nimiž se jindy ptám po smyslu
nebo po cíli mých cest
abych poprvé pochopil, že vzdálenosti
jsou v rozpínajícím se vesmíru samozřejmostí
a tak
ani já
nemusím každou noc
dosáhnout tvých rtů
i když zdánlivě
jsi blíž než světlo z Andromed
|
|
|
