|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Fenomenologická analýza
protiklady se přitahují,
ale bolí
neprobudím tě
pro tebe život je nemoc
a pro mě je nemoc chybění
nepojmeš mě,
a tak doufám, že oči
mají více místností
hranice mezi prázdnem a hlubinami
je tenká
měla jsem teorii,
že prázdno je iluze
možná stav bytí, tady a teď,
bez domova
Jak pojmout něco
co neznám?
...
Je půl čtvrté ráno
směješ se a nemůžeme usnout
hladím tě po vlasech a je to divný,
patříme jen samy sobě
ale někdy chci se schovat
není kam
a není
komu říci
„zdálo se mi o ránech, která nepálí“
…
zdálo se mi o nocích,
kdy jde usnout
a z nichž lze vstát
o nocích, které jsou klidné
bez těla je už někdy lépe
očima u stropu dívám se dolů
jizvy už vybledly
dotkneš se a neuteču
bez bolesti je lépe,
touhy jen někdy poblikávají
jako zářivky, které
každou chvíli prasknou
zavřít oči a jsem zpátky
už to nejsem já, kdo pálí
a věřím, že je cesty
zpět
...
stále jsi to ty
i když křičíš
stále jsem to já
i když bolím
až za okny tma se začne rozpouštět
tělo utichne
a já se vrátím
počkej na mě
…
počítám tlukot ticha venku
za chvíli vstávám
všechny ty dny chci nechat ležet na podlaze
rozšlapat křeče, setřást vinu
kolikrát ještě
musím se znovu narodit
abych zbyla
už jenom já
|
|
|