Imbecilita podvečera se sklání se slibem na zádech

Vtírá své řeči do mých vnad

Ale noc končí, je tu příliš světla

Po tvé rozkoši a lásce zbyl (tu) jen chlad

Jsem nečinná již pár hodin

Proleženiny se mi tlačí do kůže

Ležím na zádech jak Ježíš

po smrti stále přibyt do kříže

A tvé rty lačně hladové

Šeptají touhu do mé růže

Za chvíli snad zas vykvete

- Těžko říct, zda-li pořád může