V noci před meditací jsem měl sen, jak se rozebíhám s kopce a postupně vstupuji do tranzu. Pak už letím, dělám obraty jako Copperfield. Lidé se velmi divili a vymýšleli si úžasné věci, třeba že se mohu přenést i na jinou planetu, nebo i na víc současně. Marně jsem jim říkal, že zbytkem vědomí se to dá pohodlně kontrolovat. Význam tohoto snu byl v tom, že nás stejně nepochopí a budou si vymýšlet absurdity. Druhý sen měl význam, že se stále bojím božského, nechci do Něj vstupovat. Požádal jsem tedy, aby mě ponořovali do jiskřivě křišťálového Hyperprostoru vysokých dimenzí abych si zvykal. Uvědomil jsem si, že z počátečně nerozvážných činů člověk odejde, když pozná jejich sílu a má pak sklon se trochu schovávat a dělat jen to, co mu jde snadno. Božská síla to však odmítla. Mám přijmout, co je pro mě připraveno.

Diktovala mi: Magie je hraní si v kozím chlívku. Nechce prožít Sebe, nekonečnou velikost Boha, Všude Všechno. Vše je však Hra Boha, i mágové. Říkám lidem co nechtějí slyšet. Hádat se s mágy znamená špinit se. Je naivní zabývat se naivkama. Nějak nechci klid. Chtějí mě dotlačit únavou.

Byla podobná minulé, neutrálně-tísnivá. Oslovovaly a proměňovaly se spodní části, ale i střed byl aktivní. Vědomí bylo rozšířené, i když méně než bych chtěl. Inteligence byla jen asi IQ 180, pracovala dimenze 4,5 a 4,8. Takové bych to chtěl mít stále, nejen v meditaci, ale to je otázka času. Opět jsem procházel vizemi a energiemi a přijímal:

-Přistoupily ke mně mé části osobnosti se svými já. Jak je to zvláštní! Připomínalo to skvrny na orlích perech na indiánově hlavě. Fraktály s dimenzemi. Co jsem vlastně? Asi věčná otázka. Vše je asi nekonečně složité, ukazovali mi. Nevím, jaké to je a jak to je, ale hlavně že se mé části snášejí. To je mystika.

 -I otázka a odpověď jsou symboly, dualita. Zase křeč v kloubech ruky, symbol mých nerozvinutých částí.

-Až křečovitě očekávám od Boha v meditaci projev Dokonalosti. Jako bych nevěřil sobě ani Jemu. Jak naivní! Několikrát mě také přichytili, jak Ho nechci slyšet, raději si vymýšlím sám. Lekám se Jeho projevu, chci jen vlastní, hrůza.

-Ty jsi vlastně Američan, oni jsou pokračovateli Říma. Vše jsou vlastně zbytečné strachy z Boha.

-I vrah se  musí projevit, stačí myšlenkou, pak se s tím dá pracovat.

-Božské Já je víc aktivní než si myslím, pracuje hlavně přes Nadjá.

-V meditaci se detailněji projeví moje osobnost a lze ji tak lépe opracovat.

-To je operace víc než debata, odpověděla mi božská síla na jednu teoretickou otázku.

-Volal jsem vyšší dimenze, byly tam, ale neměly ochotu přijít. Černá páska před očima, tento rok nebudu mít silnější meditace.

-I to mé věčné psaní v meditaci má symbol života na rozhraní lidského a božského světa.

-Naše tělo je virtuální obraz v zrcadle. Nejsme jen jím, je to Náš výplod. Nás jako Boha. Neztotožňovat se s ním, tělo je zlomkem Zlomku naší Podstaty, která je Jiná a Jinde, věčně hledaná a postupně objevovaná.

-Vystavoval jsem se transformační energii jako slunci při opalování.

Po meditaci mi ještě přišlo:

 -Říkáme, že chceme být zdraví, ale vlastně chceme zůstat nemocní, vyhovuje nám to.

-Únava byla silná i druhý den. To podstatné v meditace je proměna, její děje jsou jen symbolem toho.

-Neustále si vytváříme přání, jak by to mohlo být lepší, ale srážky přání a reality jsou úměrné naší vyzrálosti.