|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Povídka o klobouku
Občas jsem přišel, pozdravil jiným způsobem než obvykle, klobouk posunul více do čela a začal jej přenášet na těla prodavaček. Obdařil jsem jej pronikavým zrakem. Klobouk putoval po jejich svlečených tělech, zastavoval se u vnad té které prodavačky, otáčel se, vzápětí se směle rozhlédl, aby se poté pyšně usadil na hlavě svého majitele.
Chvíli se kýval sem tam, nechal se při tom ozdobit odznaky hokejových a fotbalových klubů, koneckonců sám majitel byl sběratelem, přidával ptačí pírka, osvětlení z kola, houkačku, v té chvíli to v bufetu vypadalo jako na koncertu a módní přehlídce zároveň, aktivně se do všeho zapojoval, po tanci si odváděl jednu prodavačku po druhé někam dozadu, poskakoval, nechal se nakopnout, odkopnutý ležel bez vlády v koutu, přitom plný síly, aby po chvíli opět vstal...
Já jsem jej sledoval s velkým údivem, spokojeností, ba závistí, klobouk co chvíli přiletěl, aby se pochlubil, osvěžil kávou, spíše omočil rty, mlaskl na znamení dobré nálady a rozletěl se opět k nim,..., tušil jsem, že je nějak moc aktivní, za chvíli jsem spatřil, jak vychází zrudlá, rozechvělá jedna z prodavaček, upravuje si pracovní plášť, po ní za malou chvíli vychází další,..., rozhodl jsem se, že tomu řádění učiním přítrž. Když opět přiletěl, obratně jsem ho lapil a několik minut mu domlouval. /Později mi kamarádi sdělili, že jsem si pro sebe něco brumlal./
Když skotačení neustávalo, rázně jsem mu sdělil, že pro dnešek končíme, nasadil jej na hlavu a s pozdravem odcházel.
|
|
|