|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Vždy jsem ho viděl na stejném místě. Byl již nějaký čas v důchodu, měl tedy více času na svou kávu.
Děti, jak někdy konstatoval, se mu nevyvedly, nechtěl se o nich moc vyjadřovat. Občas mu vstoupily do očí slzy, když se někdo z jejich party zmínil, že viděl ve městě nejstaršího syna...
O politice se bavit také nechtěl, říkal, že vše má své dobré a špatné stránky. Spíše jej zajímali lidé, známí i neznámí, se svými všedními osudy, starostmi, vztahy. Pozoroval jsem na něm, že je porovnává se životem svým, své rodiny, poté se odmlčel, zamyslel, upřel zrak do neznámého místa,..., v té chvíli jej nikdo nerušil. Náhle začaly oči opět sledovat navyklým způsobem dění kolem. Nejbližší kamarád a dlouholetý spolupracovník se na něj vždy zadíval a ztichlým hlasem konstatoval: tak tě vítám zpátky.
On poděkoval a zapojil se do hovoru. Chvíli se držel zuby nehty odvíjené nitě, ale oči již opět odlétaly do neznámých krajin.
Jednou snědl všechny chlebíčky, které prodavačka s úsměvem donesla, krátce nato si šel přikoupit ještě jeden a táž prodavačka mu sdělila, že mu přinese jiný, tento je olezlý.
On ukázal na původní, řekl, že ho chce, a s ohromnou chutí ho snědl.
|
|
|
