Anetě Vařákové

Jsme vláčeni špinavou brázdou,

svou neustálou přítomností,

dobou klopýtání

dobou stažených ocasů

dobou telegrafních sítí.

Rozerván,

Prometheus kdysi

za svou troufalost

mezi dnem a nocí

nebem a zemí.

A tak se ptám:

Co že zbylo z chudáka Mefista?

Jen plášť

               , v zaprášené skříni.

mezitím,

ty

nestále

kmitáš plamenem svíce,

bys mě vyvedla z očistce

co Vergilius - Danta.

A slza marnosti kane

na odhalená ňadra úsvitu,

jež je němým strážcem

nás.

Zatracených.