|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
A snažil jsem se zaslechnout kroky
to ráno mi bylo jak bez sněhu
a přitom stopy mé vedly do všech cest
vešel jsem v obraz
na plátno bílé jako nemocniční pokoje
a chvíli jsem počítal vločky
kterých bylo více než mých vteřin
a pak nastavil tvář nebi
cítil jsem jak tají
cítil jsem jak taji
abych dokázal unést tmu
a smilovat se nad soumraky
které přicházejí z nás
jako minulost z ran
či leden z očí
a byl jsem jako pták letící proti sklu
s ještě nezlomeným vazem
ale již přesto trochu mrtvý
stejně jako o minulé noci
s tebou
snad tvé polibky již včera
chutnaly po dnešním sněhu
a já maloval tvé tělo jako bílou krajinu
jejíž ticho
umí vyslovit jen zima
a pak
zasyčel plyn jako had
a zavoněla voda
„bojím se nesněhu“
řekl jsem k horkému čaji
a tichý jako sněžení
se objetím ještě snažil napodobit větvoví
nebo korunu stromu
s jehož listy
mám společnou krev
|
|
|