|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Po tréninku se debata šířila všemi směry jako povodeň, opět bylo co probírat, přetřásat, příslušně zareagovat, události dostávaly prudký spád, aby si poté na chvíli odpočinuly, ohlédly se a opět pokračovaly svým tempem.
Nejinak tomu bylo i dnes. V čele stolu seděl trenér, ostatní židle obsadili hráči, přišel jeden z funkcionářů. Debata se od problémů globálních přenesla na vzdělání. Každý přišel s kusem svého názoru, hlasy nabývaly na rychlosti, intenzitě, aby si přiťuknutím odpočinuly a opět se rozběhly,..., diskutovalo se o základní škole, jedna poznámka odběhla ke školám mateřským a jejich problému s umisťováním dětí, plynule se přešlo na střední školy a učební obory. Poté se parta věnovala vysokým školám.
Jeden z účastníků diskuze, zavedený veterinář Jarda, pohovořil o studiu, jeho náročnosti, zmínil život na koleji, jak se u něj za noc vystřídalo dvacet studentek, což mu nikdo nevěřil.
Vtom byl náhle přerušen Jirkou, nepostradatelnou osobností všech tréninků, zápasů, jednání se sponzory, oslav oficiálních i neoficiálních. Byl to Jirka, jenž za dobu trvání klubu nevynechal jedinou žranici, přicházel mezi prvními a odcházel mezi posledními.
Jirka se nadechl, rozhlédl se kolem sebe a pravil: ty si myslíš o sobě bůhvíco, ale trochu skromnosti by ti neškodilo, jsi zavedený, vím, že jsi chtěl studovat další školy, zmiňoval ses o vysoké vězeňské a vysoké pro ministra zemědělství, když jsi vyučený doktor, tak buď aspoň nad věcí a ber život s pochopením a láskou nejen k němé tváři, ale i k nám.
Jirka se krátce poté zvedl a odešel na WC. Za chvilku za ním přispěchal trenér: chválím tě, tys´ mu to nandal, já jsem mu to chtěl říci také, ale ty jsi mě o kousek předběhl.
|
|
|
