|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
A všude byla mlha
ležela jako prádlo ženy, která nakonec odešla ještě za tmy
a voněla víc než stromeček do auta za celofánovým obalem
jen malé tečky osvícení jak majáky či konce cigaret
na neviditelných stožárech čekaly, až budou smět přestat
s tou hrou na hvězdokupy a tváře
dotkl jsem se větví, před kterými se stejně nedalo utéci
a pocítil soucit k času
neboť on nemá tělo ani duši, kterou by cítil víc než sebe
a ráno, jež se tak stalo
bylo krásné a dlouhé jako sólo v Hotel California
které sem dolů přichází ze Stratocasterů a Les Paulů
jako my dva
když ještě stále v sobě nalézáme vzájemné pohledy
ale ty máš v očích ještě navíc krásu ze Schodů do nebe
kam jsme již tolikrát šli
a město se chvěje
vím
jakoby tančilo s přítomností, jež nemá ani vteřiny
a prodavači mého strachu s hlídači obrazáren
kam vstupujeme a říkáme tomu vzpomínat
začteni do bedekrů a lístků na tramvaj
hledají oblohu, která ještě není
jen holubi jsou jejím příslibem, když přilétají z odnikud
pološedí a polomodří na křídlech, kterými mne nemohou překvapit
jak Pegasové píší odpovědi na to, na co jsem se nikdy neptal
a my ještě kořeny v Austráliích bdění
my protitělci se milujeme
jako poprvé
jako dva psi
jako naposled
jako tělo a hrob
jako před přísahou
jako za ohně
i když slunce již vidí do oken
za nimiž jsme
již jak dva divné stíny
|
|
|