|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jako každý rok předtím, i letos se chlapci v hojném počtu vydali na pouť do vzdálenější vesnice. Těšili se na setkání s kamarády, spolužáky, spolužačkami, na pouťové atrakce, na to, že si pochutnají na pečených buřtech, zapijí je limonádou, starší z nich pivem. V dalším chodu si dají turecký med, gumové špalky, někteří z nich snili o tom, že jim známí a příbuzní přinesou z domova řízek se salátem jako minulý rok Jardovi. Ten se zachoval džentlmensky, protože se o čtyři darované řízky a salát poctivě rozdělil.
Napětí do poklidné atmosféry vnesl Pavel, který vystřelil tři velké růže. Každá byla jiné barvy a on je začal místním dívkám nabízet vždy podle své taktiky. Přišel k dívce a povídá: já jsem Pavel a tady máš ode mě růži. Brzy mu růže došly, a tak vystřelil další. Opět potěšil další dívky, a to se nelíbilo místním chlapcům. Jeden z nich mu naznačil, ať toho nechá, Pavel mu odvětil, ať se stará o sebe, a kdyby je neodtrhli, došlo by na rvačku.
Vtom se otevřely dveře od maringotky a z nich vyšel vysoký chlapík, majitel kolotočů,. Tvrdilo se o něm, že má tři dcery a s každou zplodil dítě. Otočil se zády k pouti, předklonil se, s rachotem vypustil větry, křikem se zeptal, která mu praskla pneumatika, a opět zalezl do svého království. Podíval jsem se znovu. Za majitelem stál neduživý chlapec s jedním skleněným okem, ze druhého mu tekl hnis. Rychle si obě oči utřel kapesníkem, podíval se na mě a vykřikl: chcípni! Poté zmizel také.
Karel z naší party měl určitý plán. Již dlouho se mu líbila jedna dívka, a tak koupil turecký med a dívce jej nabídl. Zdeňce, tak se dívka jmenovala, se rozzářily oči a šla s Karlem na procházku ke kolotočům. Byla na nich vidět spokojenost, což se nelíbilo partě místních. Karel se stal dalším málem napadeným a napětí houstlo dále.
|
|
|
