Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.11.
René
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<zpátky Nezapomenutelný sen z kolekce Povídky a pohádky
Autor: Prcek (Občasný) - publikováno 7.3.2003 (00:34:07)
 

NEZAPOMENUTELNÝ SEN

 

 Bylo krásné slunné ráno, nebe bez jediného obláčku, den jako malovaný, stvořený k rozjímání či k procházce, určený k sladkému nic nedělání. A přesto se tento den mělo stát něco, na co jsem neměla zapomenout…

           

            Jako obvykle jsem ráno vstala, oblékla se a vyrazila jsem na snídani do mojí oblíbené pekárny, jejíž součástí byla i malá kavárnička. Cestou jsem si koupila noviny u přítele trafikanta, ale on mě ani nepozdravil a tvrdil, že mě nezná - usoudila jsem, že asi včera pil a zapomněl na naše přátelství. Avšak to, co mělo následovat, mi už opravdu přišlo divné. Když jsem vstoupila do pekárny, udivilo mě, že mě jakožto stálého hosta nikdo nepozdravil, nikdo se nezeptal jak se mám, i když to obvykle dělávají. Místo toho jsem spatřila rozesmutnělé tváře mých nejbližších přátel, byli zde i moji příbuzní, všichni plakali a já nevěděla proč. Chtěla jsem se něco zeptat, ale z úst mi nevyšlo nic, mluvila jsem naprázdno. Potřebovala jsem klid, musela jsem si urovnat co se to vlastně děje! Rychle jsem spěchala na své oblíbené klidné místo v parku s výhledem na uklidňující moře.

 

            Celou cestu jsem běžela, málem jsem spadla z útesu do zuřících vln oceánu, pádila jsem jako o život. Když jsem dorazila na místo, nejdříve jsem se pokochala pohledem na moře a zátoku, ve které byl přístav, teď už jen s nemnoha loďkami, protože rybáři vyrážejí na moře ještě za tmy. Celá mořská hladina byla zalita slunečním světlem a působila jako velké zrcadlo. To mi dodalo trochu klidu, říkala jsem si, že se to dá nějak logicky vysvětlit. Uvelebila jsem se na lavičce a začetla se do novin, žádná stránka mě nijak zvlášť nenadchla, a tak jsem se chystala noviny zavřít, když mi oko zabloudilo na poslední stránku, kterou nikdy nečtu, protože tam jsou otištěny úmrtní listy. Avšak to, co jsem tam spatřila, mi doslova vzalo dech. Byl tam otištěn můj list, můj úmrtní list! Koukala jsem na to a nevěřila svým očím, ale byla to pravda, všechny údaje seděly - datum narození, jméno, titul, fotografie! Teď už jsem všechno pochopila, to vysvětlovalo chování všech lidí. To vysvětlovalo proč přátelé plakali. „To nemůže být pravda,“ křičela jsem, „já nemůžu být mrtvá!“ Musela jsem zjistit, co je pravda!

 

            Běžela jsem zpět do města. Doběhla jsem do kavárny, tam však už nikdo nebyl. Přemýšlela jsem co dál, začínala jsem propadat panice. „Jen klid!“ říkala jsem si. Zamířila jsem do márnice, musela jsem zjistit, jestli jsem opravdu mrtvá. Nikomu nepřišlo divné, že tam jdu, nikdo mě neviděl. Po dlouhém hledání jsem konečně našla svůj box. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela ho. S velkým údivem jsem zjistila, že je prázdný! Moje mrtvola se klidně procházela po městě, tou mrtvolou jsem byla já! Obrovskou rychlostí jsem opustila ten hrozný barák, musela jsem ven. Chodila jsem po městě a ptala se známých lidí, kdo jsem. Oni mi při troše štěstí řekli, že mě vůbec neznají, ale většinou mě nazývali bláznem.

 

            Věděla jsem, že musím něco udělat. Už jsem se rozhodla, skoncuji se svým životem, vlastně se tomu nedal říkat život. Smířila jsem se s tím, co mne čeká a brala všechno s klidem. Pomalu jsem šla známou cestu k mojí vyhlídce v parku. Když jsem tam se západem slunce dorazila, rybáři se právě vraceli z lovu, přišlo mi to okouzlující! Nikdy v mém životě se mi nepodařilo stihnout návrat rybářů do přístavu, až dnes, těsně před mou druhou smrtí, jsem je spatřila. Smířena se svým osudem jsem přelezla ochranný plůtek, který odděluje cestu od útesu. Stoupla jsem si na skálu, naposled se podívala na moře a skočila jsem do černé hlubiny pode mnou. Zavřela jsem oči. Padala jsem, pořád níž a níž, smrt byla na dosah…

 

            Stále jsem padala, proč tak dlouho, vždyť už mám být mrtvá. Otevřela jsem oči. A najednou jsem zjistila, že jsem doma, ve své posteli! S radostí jsem vyskočila z postele, to všechno byl jen sen, jen sen. Vyběhla jsem na chodbu a ptala se všech sousedů, jestli mě znají. A oni mě znali! Došla jsem do trafiky, prodavač mne taky poznal, byl to zas můj starý dobrý přítel! Zašla jsem na snídani, všichni mě zdravili a ptali se jak se mám! Ano bylo to tak - jsem živá!


Poznámky k tomuto příspěvku
fungus2 (Občasný) - 7.3.2003 >

Já hodnotím obsah a děj povídky. Celkem mě to zaujalo. A tak dávám 2


Body: 3
<reagovat 
Kelly (Občasný) - 7.3.2003 > nespi tolik... ;-)
bylo mi to jasné už ve druhém odstavci, sorry...
<reagovat 
čtenář kleopatra - 7.3.2003 > nic svetoborneho,otrepane tema
Body: 1
<reagovat 
Platejs (Občasný) - 7.3.2003 > Působivé
<reagovat 
Venuše (Občasný) - 7.3.2003 > Já bych to tak nehanila, téma je podle úvodníku takové, jaký byl onen sen, a ty si zkrátka nevybíráme. Snad jen malinko lépe zpracovat, Mrňousi, Píchavko, nebo jak ti říkají
Body: 3
<reagovat 
Rawen (Občasný) - 7.3.2003 > Ach jo...
<reagovat 
Leora (Občasný) - 7.3.2003 > Mě zaujal děj, ale zpracování by mohlo být lepší, atmosféra by mohla být lépe vylíčena, ale sny jsou sny ...
Body: 3
<reagovat 
Felipe (Občasný) - 7.3.2003 > Sloh!
<reagovat 
 Leora (Občasný) - 7.3.2003 > Filip Sklenar> Pořád pátrám po tom, kdo tě osvítil, abys rozdával takovéhle známky a tepal všechny kolem sebe ... myslím, že tvá díla nejsou nic světoborného a je jich pekelně málo.
<reagovat 
Felipe (Občasný) - 7.3.2003 > Vsimni si prosim, rajcovni Leoro, ze nejsem jediny, kdo hodnoti tak prikre. I vlidny Rawen; a Kelly radeji vubec nehodnoti. Centaur rika - Proc to publikovat?

Nuze, je tu vice lidi, kteri vedi, proc to nestoji ani za malo, kazdy to jen rika vlastnim zpusobem. Text je bezobsazny a jazyk hrozitansky sroubovany. Za takovou slohovou praci se nedostava jednicku ani v sedme tride.
<reagovat 
 Leora (Občasný) - 8.3.2003 > Filip Sklenar> No však jen ať tak činí, nikdo neříká a nevyvrací jejich názor, ale ty se takhle navážíš ke každému! Rozdáváš si pětky - víš proč jsem ji ještě nikdy nikomu nedala - protože v sebešpatnějším díle je myšlenka a to zaslouží aspoň 4. Radím ti, hodnoť krutě jen tehdy, jsi-li lepší než ten, komu tu pětku chceš dát ... nerajcovní Filipe!
<reagovat 
centaur (Občasný) - 7.3.2003 > Hmm, ale proč to publikovat, když to není nic světoborného? Po literární stránce to dobré není.
<reagovat 
 Prcek (Občasný) - 9.3.2003 > centaur> Proc to publikovat? Protože, si myslím, že každý musí nějak začínat. Člověk má zkusit všechno než zjistí co je pro něj to pravé. Já beru, že se vám to nelíbí, každý člověk má jiný vkus, jiné myšlení. Ale přesto děkuji za kritiku, protože člověk se učí ze svých chyb, ne?
<reagovat 
centaur (Občasný) - 9.3.2003 > Prcek: to máš pravdu, beru. Zkoušej tedy dál.
Leora: Musím se zastat Filipa, v jeho hodnocení není žádná krtuost, to bys mu asi příliš fandila. Rozhodně je nesmyslne, aby si člověk dovolil hodnotit špatně jen když je schopen sám udělat něco lepšího. To bychom se pak nemohli naštvat na zedníka, že nám tu zeď postavil křivě, ačkoli víme, že sami bychom to lépe nezvládli, spíš naopak. Když teda pořád dokola omílám Borovského...
<reagovat 
tatokalan (Občasný) - 10.3.2003 > Určitou myšlenku to má, tak trošku podvědomě jsem čekala, že až se probudíš a vyjdeš ven, tak Tě nikdo nepozná... to by byl závěr! Ale vím, že to tak nejde, naopak, procitnutí ze sna do reality je dobrý kontrast. Souhlasím ale s tím, že by se to mělo lépe literárně zpracovat. Myslím si, že až napíšeš pár desítek věcí, budeš se cítit jistější. Zatím nehodnotím, možná se dočkáme přepracování...
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 10.3.2003 >

... mno, mně to došlo už u nadpisu (viz Kelly)

 


<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
zpátky   
1 (2)
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter