|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
"Tati?"
"Spi, prosím tě."
"Tati."
"No co je?"
"Co jsem zač?"
"Povídám ti, abys už zavřel pusu a spal." Táta dokázal být pěkné ostrý.
"Tati, jsem Jalapeňo?" Ze tmy se ozval jen povzdech.
"Proč si myslíš, že jsi Jalapeňo?"
"Protože mě pálí oči."
"Jsi snad zelený?"
"Nejsem. Jsem červený."
"No tak vidíš. Jalapeňo je zelené. Červené tolik nepálí. Klidně můžeš spát." Rozhostilo se ticho, které po chvíli přerušilo zašustění křídel, zapištění a plesknutí.
"Máš pravdu, tati. Nejsem Jalapeňo."
"Co to bylo za zvuk?"
"Netopýr. Přiletěl, sedl si na větvičku vedle mě a olízl mě."
"Fuj. A dál?"
"Vytřeštil oči, zapištěl a asi omdlel. Teď leží na zemi jako špalek."
"Chudák."
"Tati?"
"No co zas?"
"Co pálí víc než Jalapeňo?"
"Pořád ty oči?"
"Hmmm."
"No víc pálí třeba Habanero."
"Takže jsem Habanero? Jako strejda Hubert?"
"Ale prosím tě. Strejdu Huberta olizovali netopýři skoro každou noc."
"A kam se vlastně strejda odstěhoval?"
"Nevím. Přišel Velký hnát a odnesl ho někam pryč. A spi už konečně."
"Tati, co pálí víc než Habanero?"
"Nemůžeš už konečně spát?"
"Jestli strejdu olizovali netopýři a nic to s nimi neudělalo, tak já musím pálit víc, ne? Co pálí víc?" Než stihl táta odpovědět, vykouklo sluníčko a polechtalo svými paprsky červeně lesklé plody na relativně vysokém keříku.
"To jsme toho zase dneska naspali. To si ty své věčné otázky nemůžeš nechat na den?"
"Ale vždyť je to důležité. Musíme přece vědět, co jsme zač, ne? Co je teda víc než Habanero?"
"Já nevím - třeba Bhut Jolokia."
"Pálí ta Jolokia hodně?"
"Prý jako čert."
"A štípou z ní oči?"
"To asi jo, ale na tebe by to tak působit nemělo."
"A jak to působí na netopýry?"
"To ještě nikdo nezkoušel."
"A proč vlastně tak pálíme?"
"No aby nás nic nesežralo. Třeba kráva. A aby nás neolizovali netopýři."
"Tak to je dobře. On ti to byl pěkně hnusný pocit. Víš, jaký má takový netopýr jazyk?"
"Nevím. A nechci to slyšet. Tohle už mi vyprávěl strejda Hubert. Pěkně nechutný historky."
"Tati, zkusila tě někdy sežrat kráva?"
"Mě ne, ale tetu Hermínu sežralo jedno zvědavé tele. Celé dopoledne pak z toho bučelo a večer bylo barbecue."
"Krávy žerou grilované maso?"
"Nežerou. Vlastně nevím. Třeba jo."
"Tati, jak vypadá ten Velký hnát?"
"No, je velký, růžový a má několik výrůstků. Asi pět."
"A černý by být nemohl?"
"Já jsem ho viděl jen jednou, když si přišel pro strejdu Huberta. A to byl růžový. Proč se ptáš?"
"No že je tady u mě a asi mě chce odnést. Tak čau, tati."
Farmář utrhl papričku a zálibně si prohlížel její krásně červenou barvu. Až se mu sliny sbíhaly.
"Buenos dias, drobečku, jakpak ti říkají? Kamarád mi přivezl semínka až z Trinidadu, vyrostly z nich opravdu krásné papričky. Prý hodně pálí, ale já jsem zvyklý." Strčil červený plod do úst, ukousl stopku a začal kousat. Labužnicky si pomlaskával celých dlouhých několik vteřin. Pak vykulil oči a na čele mu vyrazil pot. Chytil se oběma rukama za krk a začal se dusit. O chvíli později se mu podlomila kolena a upadl na obličej vedle nehybného netopýra. Nevšímal si mravenců, kteří už začali mrtvolku létavce rozebírat. Nevnímal vlhkou hlínu, která se mu lepila na tvář. Celým svým bytím se soustředil jen na tu šílenou bolest, která mu z úst vystřelovala do celého těla. Netrvalo to ale dlouho.
Na keříku se pootočila červená paprička směrem k nehybnému tělu.
"Bude barbecue?"
|
|
|
