Zvadlá růže na oltáři.

Jen ta zvadlá růže na oltáři,

v kapli připomíná  zašlou světskou krásu,

a nad ní obraz smutné,  svaté Máři,

jehož úsměv nezvratně upravil sám zub času.

Pouze prach ve vzduchu se vířící,

světlu smutně děnně žaluje,

že ta zvadlá růže na oltáři,

svůj obraz do pavučin ledabyle tvaruje.

Dav lidí sem už dávno nemíří,

do kaple , která ztratila svou krásu,

pouze tuláka sem někdy hvězdy zavedou,

když nemá kde složil by svou hlavu.

Jen ta zvadlá růže na oltáři,

a nad ní klenba kaple klenutá,

svědky jsou kdy vládli zde ty rušné časy,

a zněli slova, písně proroka Henocha.

A zlatý rám obrazu, oné smutné svaté Máři,

i přes odboj času posiluje svojí zlatou zář,

a žádá obnovit se v nové tváři,

nechť lid položí zde novou, čerstvou růži na oltář.