...jsem se Ti přišel poklonit, tak jak každodenně činím, ale dnes večer kolena sama od sebe se mi podlomila a já v okamžiku pozbyl veškerou svou sílu a hrdost.
Meč mi vypadl z rukou a zabodl se do půdy pod tvýma nohama. Kolikátou bitvou jsem dnes prošel, kolik smrti jsem způsobil a kolikrát já? Já nikdy usmrcen nebudu! Avšak unaven jsem k smrti!
Nekonečně Milosrdná Velká Paní! Přišel jsem Tě poprosit o slitování, tolik síly, já porazil všechny, nezmatený žádnou hrou, prohlédl jsem všechno lhaní, teď poražen jsem - pokorou.
Taková smrt však milá je mi, takovou lásku doposud jsem nepoznal, pod Tvýma nohama tu ležím na chladné zemi, ukončený - sám Král mě ťal.
Ano, ukončený naprosto a beze sil, však do nebes vyzdvižený, vždyť - sám Král mne pokosil.
|