Narcis
Tady je jedna o muži, který
vstoupil do
Telefonní budky na ulici a
zavolal sám sobě,
A nikdo neodpovídal, protože
nebyl doma,
Tak jak by vůbec mohl zvednout
telefon?
Noc ubíhala dál a dál a dál a
dál.
Telefon vyzváněl a vyzváněl a
nikdo neodpovídal.
A tady je jedna o muži, který
vešel
Do telefonní budky a zavolal sám
sobě,
A rovnou odpověděl, a tak spolu vedli
Důkladný, srdečný hovor dlouho do
noci.
Boky telefonního stánku jiskřily
a zářily
Do světla pouličních lamp, jak noc
plynula v rezonanci.
Venku v divokých kopcích
předměstského New Jersey,
Tam nahoře nad South Orange v
Maplewoodu,
Zamrzla hladina osamělého rybníčku,
Lačným dechem zimního vichru,
A sníh zavál celou jeho plochu a
slehl,
Takže se nakonec nemohlo tvrdit, že tam vůbec byl, Po rybníčku není vidu ani slechu.
***
David Ferry
Narcissus
(Excerpt)
There’s
the one about the man who went into
A telephone booth on the street and called himself up,
And nobody answered, because he wasn’t home,
So how could he possibly have answered the phone?
The night went on and on and on and on.
The telephone rang and rang and nobody answered.
And
there’s the one about the man who went
Into the telephone booth and called himself up,
And right away he answered, and so they had
A good long heart-to-heart far into the night.
The sides of the phone booth glittered and shone in the light
Of the streetlight light as the night went echoing on.
Out
in the wild hills of suburban New Jersey,
Up there above South Orange and Maplewood,
The surface of a lonely pond iced over,
Under the avid breath of the winter wind
And the snow drifted across it and settled down,
So at last you couldn’t tell that there was a pond.
|