Realita se obrací naruby,

stuha je provaz a provaz jsou stuhy.

Když zradí tě myšlenky a zradí tě pocity,

co je skutečnost a kde jsi ty.

Z jezera nevědomí vyplouvají obrazy

a ty se chceš ode dna odrazit.

Sáhnout si na hmotu, to je má jistota,

v jednoduchosti je opravdová hodnota.

Nebo snad rozpustit obsahy v nekonečnu,

volím připoutat svět jako svou tečnu.

Chtěl by ses schoulit v bezpečném náručí,

noty jen hudba zázračně ozvučí.

Konec prozatím nemá jasnou podobu,

cítím v tom podstatnou výhodu.