Je uprostřed rána je vteřina zhasnout čas uvidět ven vím, že v šedém dešti se modrají domy a začínají konečné že za duše hodinek zemřelých v zápěstí se pomodlím modlitby k bateriím odvrátím oči od výkladů s nanebevzetími a odpustím taxikáři s třetím okem že neví co vidět jen my v hlíně do půl pasu a ve skleněných šatech tavíme kruhy a stíny svých věcí na slova a věty, z nichž není návratu a pokoušíme se na prazích majáků obejmout plameny nebo samotou a stále v pádu k dotekům slepneme ze zrcadel ke všemu čeho bychom ještě směli litovat vinni zimou i šepotem loučení bloudíme v sobě neboť hledání je jen tma, kterou hledáme jako tady a teď
|