Nad městem je den v ulicích zhasla věčná světla minulé noci a duny domů se pohnuly k písku pak my Kolumbové kdož jsme v bezvětřích spouštíme plachty i žaluzie na březích bytů a míříme v další kruh s vůněmi v podpaždí se čemusi vzdáváme držíce se za nekonečna v tramvajích a míjíme se na zastávkách s těmi kteří zapomněli zemřít a zbylo jen vědomí strachu jako bych zůstal zhaslý uvnitř žárovky nebo miloval začínají padat stíny syn boží na heroinu má v paži hřeb injekční stříkačky volají mi z banky, abych si půjčil reklamy na nikotinové žvýkačky pomáhají přestat kouřit čínská přehrada Tři soutěsky zpomalila rotaci Země o nula celá nula šest mikrosekundy mého života a antikoncepce zabraňují početí nových Hitlerů i Hemingwayů jen mé rty spálené tichem jsou jediným bodem kterým se tě dotýkám
|