|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Proudy hesel. Každý den kolem nás protékají
a my se skrze ně brodíme na druhý břeh,
plaveme, odoláváme vlnám, které tvoří druzí hesloplavci,
sem tam se v onom vlnobití ztratíme a o kus dál se vynoříme,
protože nikdo se v heslech neutopí, nemůže, to je heslo proudů.
A jak se tak zarytě a ustavičně pachtíme tou řekou, vždy se velice brzy zadýcháme,
poněvadž hesla, ta mají velikou váhu, mnohem větší než voda, a ztuha se jimi plave.
Ale co teď? Dýchat nosem nestačí, a když otevřeme ústa,
okamžitě se nalokáme hesel. A pak je začneme vykašlávat.
Pud sebezáchovy a potřeba kyslíku nakonec vítězí… a my se napijeme.
Nevím, jak vás, ale mě vždycky zajímalo, kde má ta řeka pramen.
Ke každé řece přeci náleží pramen, co teprve takový veletok, kterému by i samotný Okeános říkal „pane Řeko“.
Mohutné jsou hesel proudy. A tak bych rád věděl, odkud pocházejí.
Ať je to místo kde chce, musí to být v nějakých krásných a panenských horách.
Jen si někdy všimněte, jak jsou hesla čistá, prostá a přitom rozmanitá jako sama příroda,
a jak nádherně znějí v uších, přímo symfonie. Dokud je tedy někdo ze sebe nezačne chrchlat.
Zvláštní na té řece také je, že ač nezávisí na počasí, přeci kolísá v mohutnosti.
I v obyčejných a všedních dobách (jakou ta naše rozhodně není) jsou její rozměry ohromné,
v časech pohnutých a nejistých (jakými ty naše taktéž rozhodně nejsou) však přibývá tolika hesel,
že hlubiny moří a oceánů by se jimi mohly do poslední zaplnit.
Přesto však, ať jde o živel jakkoliv nejistý, není třeba obav, že by řeka hesel vyschla.
A my se ji vždy budeme snažit přebrodit.
Oprostit se od přilnavých hesel a osušit se na pevné zemi.
Ale je to pořád daleko, tak daleko.
A za námi jen pustá, němá poušť.
|
|
|
