Když už jsme tady
jen na skok, jako hosti
ke světu obracet se zády
a nežít v přítomnosti
- to kámen úrazu.
Teď ty...Už kážu..
------
Díky.. Tedy navážu..
Snad dokážu
mluvit o své Touze
prožívat pouze
přítomný okamžik.
Je to zlý zvyk
prodlévat stále
jednou nohou v křivdě přestálé
a tou druhou v strachu
ze zítřejšího krachu.
Takový je svět
takoví jsme v tom světě.
Pověz mi, co napadne Tě...
------
Kdo kolem sebe
vnímá tu krásu
nevyjde z úžasu.
Blankytné nebe
slunce a hvězdy.
Však dírou ve zdi
našeho myšlení
všechny ty zázraky
nemůžem vidět.
Musíme za zraky.
A tam je výhled.
Udělej za vším tečku.
Já učím se tu řeči křečků..
-------
Hledám tu Tečku
Však Ty víš.
Upadla mi a v prachu našla skrýš.
Hledám ji marně
do očí slzy se mi ženou
Pláču nad Tečkou zakutálenou
Hledám dál
Noc už černý plášť prostírá
Slábne mé tělo a taky moje Víra
Jen Měsíc tiše nade mnou se sklání
V prachu a v slzách usínám vyčerpáním
Teď probouzím se
a u mé hlavy lístek se zelená
- To jsem já
tvá tečka zakutálená -
Ještě jednou protírám si zraky
Máš pravdu.
Ještě dějí se Zázraky..
-------
Už jenom to
že s tebou, jarro mluvím.
Tak i pod mraky se sluním..
|