Přišel jsem
a konal zázraky, abyste uvěřili, že já jsem to.
Až
přijdu zas, budete muset vykonat zázrak, abych uvěřil a Otci zvěstoval.
Přišel jsem, abych vám zvěstoval lásku,
trpělivost a odpuštění.
A
vy, holdujete nenávisti, zabíjení a sloužíte mamonu.
Byl jsem s vámi a žádný nebyl mezi vámi
spravedlivý. Dal jsem vám zázraky i svůj život.
Přijdu zas. Ten život nebude můj. Nebudou
zázraky. Bude jen pravda a Slovo Boží.
Nebude láska. Jenom ta vaše.
Nebudou
zázraky. Jenom ty vaše.
Zase mě budete tupit, vysmívat.
A
pak mučivá hanba padne na vás, až odejdu ponížený k samému dnu.
Ještě naposled přijdu, až bude pláč a
skřípění zubů.
Nebude
pravda ani Slovo Boží, ani život nebude.
Bude
jen sen a vaše naděje. Ta bude poslední.
Pak
přijde zúčtování.
Tak jest to zapsáno u Otce, který mě vám
dal, abych po délce života vás spasil.
Ten
život mi vyměřil na sto let.
Já
jsem ho pro vás na tři díly rozlomil, abych nad vašimi hlavami udržel čas,
neboť Otec nad vašimi hlavami stanovil temnotu, která vychází z vašich srdcí.
Avšak Otec je dobrotivý, proto do té temnoty
zasel jediné bílé zrno.
To
zrno jsem já a já jsem světlo.
Avšak viděl jsem tu vaši temnotu.
Ani
za sto let bych ji neprozářil.
Můj
život by skončil a s ním i věk lidí.
Dobrotivý Otec dovolil, abych svůj život hned
třikrát po třiatřiceti letech rozdělil.
Avšak
podmínku mi stanovil:
Poprvé
narozen ve vlastním těle.
To
tělo jsem vám odevzdal a již žádného nemám.
Podruhé,
jako host v cizím těle.
Z toho
těla budu s potupou vyhnán, jako zloděj z domu.
Potřetí
budu bloudit bez těla, jako Duch Svatý. Nepoznán. Jako sen budu putovat od
mysli k mysli.
Mé
jméno bude Naděje.
Budu
ohýnek, který vám uhasne.
Pak se již nikdy nevrátím k Otci a Otec
s vámi zúčtuje.
Tolik
dal Otec na misky vah dávno před věkem lidí.
Přesto nestanovil žádnému, aby v Něm nenalezl
zalíbení.
Přesto
zůstane brána otevřená do skonání věku.
A
přesto neprojdete.
Otec vám vykonal mnoho zázraků.
Ale
pro Otce není zázraku, než jediného.
Tím
zázrakem je vaše spasení.
Proto vše už bylo uchystáno a slzy byly
vyplakány, poslední amen vysloveno.
A přece platilo po všechen váš čas:
Nebyli
jste vyhnáni, ale vyhnali jste se.
Pouhý
jeden krok od spasení, ale stáli jste na místě.
…
Nebudu říkat, kdo jsem, ani hozené lano
neřekne: „Chyť se mne.“
Jsem-li
Jeho údem, pak mnou pohne.
Jsem-li
jeho nástroj, pak mne uchopí.
Jsem-li
Jeho dílem, pak ví, k čemu jsem.
…
Řekl jsem klid a pokoj, ne spokojenost ani
štěstí.
|