Je bezdeští jen duše větru ševelí vysoko v nebi a připomíná šepot, jakým slibujeme i psi jsou zticha stojím na kraji pole jako na břehu moře beze jména a myslím na tato slova, která jsou podobna modlitbě neboť přestože stojím oběma nohama pevně na zemi nebo se to alespoň domnívám pak v tento okamžik radosti jsem pochopil světlo a tmu a i když je tato chvíle vlastní jenom těm kteří se nalézají ve vteřině lásky či smrti nebo těm, kteří vidí pak já, který poznal vteřiny oboje tento dar, kterým je probuzení a jenž může překonat pouze polibek jimiž dáváme smysl rtům, tichu, loučení a sobě přijmu, abych měl co dát tak tančím jako Země, která je jiskrou kroužící kolem ohně svítám za všechny, kteří se bojí opravdu otevřít oči jsem nocí kolem tebe, když pro mě zhasneš svíčku věřím v anděly při milování a v Boha na vrcholu, když tělo je má závrať a prosím o cestu k tvému srdci jako o vodu
|