To neprší

voda padá

z mraku země do nebe

Je ve tvářích

chvíle deště

která oči kolíbe

Pes přinesl

v srsti kapky

bílé jako diadém

Každou chvíli

paní za zdí

pošle pána asi ven

Tma je trochu

mrká světlo

to umírá žárovka

Vlákno hoří

smutkem praská

syčí jako sodovka

Bůh prý není

zase píšou

jeho děti do novin

Jsem zvědavý

co by řekl

na to Jurij Gagarin