(po čase bezčase)

Jaro.

Stalo se jako po atomovém výbuchu

Všude sněžily kusy barevných látek

Tak krutě ostré

Že by ses pořezal

Tramvajové refýže jako vykřičníky

v milostné povídce

končící na třitečky...

Světla z Vyšehradu lezla za klíční kosti

Non parlo ma capisco poco

Nemluvím, ale trochu rozumím

Věta roku

Věta našeho života

Porto.

To město spojuje most tak přesný

jako vystouplá páteř spící nahé ženy

Rudá voda odráží pokřivené tváře

Je zase léto, v rukách písek, který propadá

pomalu pomalu bezčasím…