lada34 (Stálý)

Mívám dny, vlastně noci, kdy nemohu usnout a myšlenky prolétávají hlavou a nechtějí abych spal. Vnucují mi obrazy a příběhy, jen abych se musel soustředit a neusnul. Tento boj vyhrávám až k ránu a protože brzo vstávám do práce, jsem pak celý den jak mátoha a na nic se nemohu soustředit. Přijde večer a mozek ožívá a myšlenky, obrazy a dějě mne zase nenechají spát. Líbí se mi to čekání. Nevím jestli je to stejné čekání, ale čekání na "něco " zvláště po půlnoci, mívám také. Je to zvláštní stav.