V motoráku do Pikovic
prsatá hraběnka vytasila
drze oranžový vějíř
její touha být snad lolitkou
z ní smrděla na hony
víc než její podpáždí
nádraží Bráník sjela pohledem
-žádny vraník- tak popojedem
prsty masitě objímala
subtilní vějířek
a zbytečně nervosně porcovala
vzduch na dekagramy
jak hovězí srdce v masně
lolitka se špínou za nehty
večer vypije zprávy v tývý
a umaštěnými rťisky
to udělá tomu vedle ní
-zděšení!
a pak jsem usnul a vzbudil se
až trapně pohádkovým
zahoukáním mašiny
za tmou tunelu
zelenolistý Chlomek |