Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.11.
René
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Marsovský skluz v čase
Autor: cit-i-zen (Stálý) - publikováno 18.7.2013 (11:39:36)

Marsovský skluz v čase

 

Jiné odstíny metropolitního vzduchu

se rozlily,

přichází jiná světla, jiné pachy,

jiné vzrušivé výdechy z cigaret, jiné příběhy a jiné

deště uprostřed obývacího pokoje,

jiné okamžiky za prosklenou stěnou,

město protíná dlouhá bílá čára.

 

Odcházím večer do štíhlých Vršovic.

Horký olověný pot stéká po rameni jeřábu.

Vcházím do parku, míjím světelné koule z nízko rostoucích keřů.

Světlo na kazetovém stropě se mění během dne.

V podvečer teče růžové a mísí se s horkými pouličními hlasy vanoucími oknem.

Postel, kde vládne hebká kůže.

Dobře jsem ji viděl, když jsi ke mně vyslala předlouhé bílé paže,

co jako úsečka proměřily neslavnou délku pokoje.

 

Ale možná už sám nevěřím sněhu,

Cítím jak se kolem mne vznáší vidina mršina příštího života.

Hotel Mars (marsovský skluz v čase), občerstvení Drahokam

a jeho kosti plné tuku stékajícího na papírové tácky,

šedé zdi Kohinooru si dělají místo v mozku,

který je děravý jako chleba.

Na počátku byl svět jen tekutá hmota, která se odpařovala

z odpoledních chodníků. Holky usínající mezi sektorovým nábytkem

po něm v kotníkových ponožkách přecházely s lascivními paraplíčky

a já to všechno zachytával na zlatě tekoucí med,

ale čas stvoření beznadějně skončil.

Vzduch se kolem osmé večerní hodiny odděluje od motokár naplněných tlejícím listím

a do kuchyní a koupelen bezelstně vchází smysl večeře,

ale potom zas odchází, děti jsou spát, do propocených peřin

vydechují titánské noční můry.

 

Myslel jsem, že život skutečně začne,

ale místo toho tu byla série regálů,

podmořská mýdla a letní stehna,

myslel jsem si, že začne sen o bílých šatech,

které voní na chodníku.

Myslel jsem si, že budu moci říct podél vyložených bytových jader

na Vršovickém nádraží: Komu patří máslo?

A všichni už budou vědět.

Myslel jsem na prohibici novin.

Nikdo už nebude číst noviny, jen poezii.



Poznámky k tomuto příspěvku
kink (Stálý) - 18.7.2013 > *
Doporučil 
<reagovat 
benkroft (Občasný) - 19.7.2013 >
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
egil (Stálý,Redaktor) - 20.7.2013 > Na počátku byla planeta holek! Mmj. mě v textu zaujala jistá přilnavá popisnost - ne tak expresivní, nicméně neméně působivá.
Doporučil 
<reagovat 
kranad=fernet (Občasný) - 20.7.2013 > Při poslechu CD "Krev není voda", postuluji tuto premisu: "Současnost je Pičo!". A jestli to Kubas nepochopí, končím s ním, ha!

(tak; a včil už snáď možu číst)
Doporučil 
<reagovat 
mrtvýmouchám (Občasný) - 20.7.2013 >
Body: 5
<reagovat 
tuik (Občasný) - 20.7.2013 > ach, tohle maslo je taky moje, uz nikdy nebudu cist noviny, jen poezii!
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
LeaLipszyc (Občasný) - 21.7.2013 >
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Jonáš (Stálý) - 18.7.2013 >

Ahoj, napadlo mě, jaký to vlastně vynalézáš svět? Nějaký odcházející, nebo již odešlý?

Pro mě je „současnost“ nejisté téma, vlastně se pořád bojím, že nebudu „současný“. Někdo říká „já jsem současnost“ a jiný, že o současnost je třeba usilovat. (Samozřejmě to není (jen) o tom, jestli se vyskytne slovo mobil.)


Doporučil 
<reagovat 
 cit-i-zen (Stálý) - 22.7.2013 > Jonáš> Já věřím spíš v anachronismus v poezii, vím jak se ta současnost dneska skloňuje, ale taky moc nevím co to je, nemám u sebe pocit, že bych se jí blížil (Bouška nebo Borzič se dotýkají mnohem víc), spíš jsem chtěl, aby Praha v téhle básni působila jako New York, jako kdyby o ní psal O Hara.
<reagovat 
travail (Občasný) - 21.7.2013 > Na upozornění egila jsem přišla přečíst a líbí se mi, je tam na konci zajímavý zvrat. Celou dobu se zdá, že návrat není možný - a v poslední sloce v takové té "Zemanovské" tropě "kdybych byl, čím nejsem, řekl bych..." stojíš - aspoň pro sebe Tě vidím představovat si sám sebe, jak stojíš na Ostrčilově náměstí a kážeš jako socha odešlé avantgardy :) - a je v tom angažovanost (kterou překládám jako "zaujetí", nebo "nelhostejnost") a zároveň šalamounská odpověď na Jonášovu otázku; jak zůstat věrný sám sobě - a myslím, že se Ti to podařilo. Je zajímavý rozměr té básně, že právě a jedině úskokem. - Svět zároveň minulý i současný, dvě průsvitky přes sebe. - Ještě přemýšlím nad tím, jak vybíráš detaily - u Tebe je to vždycky zajímavé sledovat - je to vědomé třídění, zvažování, nebo je nakonec dikce básně slije do jednoho nerozlučného cementového bloku "sama"?
<reagovat 
 cit-i-zen (Stálý) - 22.7.2013 > travail> Hm, miss O., to jsou docela nelichotivé přívlastky (byť hodně vtipné) - Zemanovské, odcházející socha avantgardy :-) A jinak metoda v téhle básni byla first thought, best thought.
<reagovat 
kranad=fernet (Občasný) - 20.7.2013 > No proto.

"Zajisté svět autentický a autonomní."
Ptát se po čase, který jest iluzí hravě překonatelnou každým dobrým art-počinem, každou metailuzí? Nevědět, že "štíhlé Vršovice" vs. "Kohinoor" nejsou PHA 10, ledaže by MŽP, ďolíček a pravidelné policejní manévry s monitorujícími vrtulníky, obludné Tesco a řídký břehový hovnoporost u Botiče...?

PIČO! Dobrá báseň. Naposledy mi iluzi ukojení hladu po art-komunikaci nabídli whisker a whiskerka, nešť. Domnívám se, že před tištěním tato básnička dozná maličkých posunů.
<reagovat 
 cit-i-zen (Stálý) - 22.7.2013 > kranad> Máte pravdu, pane!
<reagovat 
cloud (Občasný) - 24.7.2013 >
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
tichotam (Občasný) - 25.7.2013 > Je to trochu jako Appolinaire, ale to si asi už někdo všimnul dřív, takové svůdné čtení. Snad nebude vadit, když se v tom maličko pohnípu. Nejdřív můj korektorský příspěvek: děti jdou, nikoli jsou spát. Ze slova úsečka bych udělal úsečky.
Mám ve zvyku přistupovat k básním nejprve doslovným čtením, protože myslím, že je zlvášť u básní podstatné. Paradoxy v nich obsažené bez pokusu o doslovné čtení přestávají fungovat. V tomto čtení mne trochu mate poslední strofa a to právě s místě pointy. "Myslel jsem, že život skutečně začne, / ale místo toho tu byla série regálů, / podmořská mýdla a letní stehna, / ..." a dál pokračuje poloha "myslel jsem". Co mne zde mate je ta část "ale", která by měla tvořit protipól k onomu nevyslyšenému naivnímu čekávání. Čekal jsem něco, ale přišlo něco jiného - na tom "ale" stojí přinejmenším polovina pointy. První ale je očekávatelné, až stereotypní a srozumitelné - série regálů, deziluze z banality a strohosti reality. Další řádek mne ale docela mate. Podmořská mýdla a letní stehna. Osobně bych toto očekával v té druhé poloze, tedy v poloze myslel jsem, že tu budou podmořská mýdla a letní stehna, že tu bude imaginace, ale čekaly mne regály. Rázem tu mám dilema, které lze řešit leda snahou o postavení podmořských mýdel a letních stehen na jednu stranu a bílých šatů vonících na chodníku, skutečně začatého života a lidí odpovídajících na bláznivou otázku po másle na druhé straně. U mne to vyvolává pocit až ošizení imaginací. Kde by takový Diviš nenechal nikoho na pochybách, co "místo toho" přišlo, zasnívám se nad podmořským mýdlem a snažím se je vidět v negativních konotacích, vždyď mělo přijít místo opravdového života, tak nemůže být přeci tak uplně v pořádku, nemělo by se mi tak líbit, jak se mi líbí.
Nechcí tím napadat celou báseň, z jejího samotného těla je i na jiných místech nepřímo zjevné, jaký je ten protiól, co příšlo místo života. Spíš chci ukázat na to, do jakých nesnází se může doslovný čtenář dostat, a zároveň si trvám na tom být i doslovným čtenářem, zvlášťě když zbytek textu se takovému čtení nebrání a naopak ho podporuje. A nebo jsem možná jen ignorant, že nevím, co je to "mýdlo u Řeháka".
Doporučil 
<reagovat 
 cit-i-zen (Stálý) - 25.7.2013 > tichotam> Ahoj Tomáši, žádný ignorant nejsi, ano, ta námitka ohledně poslední strofy je relevantní. I příklad s Divišem beru. Chápu, že se čtenář nemá v poslední strofě čeho chytnout - o mýdle před tím nikde nebyla řeč, ta rétorická figura v závěru se bortí, nedojde k naplnění. Je ovšem samozřejmě otázka zda to považovat za nedostatek řemesla (k tomu bych se i klonil - je to nevysoustružené) nebo to přijmout za určitý mód, kde věci v básni jen plynou, rozpouštějí se. Zrovna tahle báseň je z období, kdy jsem uznával jen "první dobrou", tj. rychle, na jeden zátah se napíše text a pak už se s ním nic nesmí dělat. Je jasné, že tím bude ovlivněn (pozitivně i negativně). Jinak úsečka vs. ruce - v tom je pro mě velké napětí - např. ruce se mohu seskládat v jednu imaginární úsečku. Kdybych nechal obě množná čísla, hádám, že by se ono napětí vytratilo.
<reagovat 
 tichotam (Občasný) - 25.7.2013 > cit-i-zen> Každý koncepční přístup k tvorbě přináší nějakou informaci navíc, jsi docela odvážný, že se pokoušíš psát texty z první bez škrtání a tematizovat tím právě to, co by šlo proškrtat. Soudit, jak se ti to daří, z jednoho textu nejde, je mi ale každopádně sympatické, když takové bláznivé postupy zkouší. Tuhle jsem v nějakém svém psaní napsal (takže mi to teď připadá jako pravda), že mi připadá, že jsem autorsky nejvíc rostl, když jsem pozoroval, jak se mnou můza nespolupracuje a nešlo mi napsat skoro nic. Druhé nejvýznamnější by zřejmě byly právě různé pošetilé pokusy. Samotná báseň by pak byla zjevením, které se mnou nikam nehýbá, ani dopředu, a tím je vzácné.
Úsečku nechám na tobě, když je to schválně.
<reagovat 
cit-i-zen (Stálý) - 26.7.2013 > Ano, Vůli a vytržení jsem samozřejmě četl. Nevím zda to nazvat obecným principem - mnoho autorů jistě spíš koná cosi jako soustředěnou meditaci, bez vytržení, kdy se postupně od jednoho fenoménu posouvají až k jakémusi završení. Nicméně, já píšu opravdu podobně jako jsi to popsal. Třeba Yellow Umbrela vznikla (první zpěv) po docela dlouhé krizi, kdy jsem se v určitém způsobu psaní zcela vyčerpal a završil ho. //
Co bych ještě poznamenal je to, že ona tvořivá vůle se může uvnitř píšícího manifestovat poměrně dlouho před tím než danou báseň skutečně napíše. Tak dlouho zkrátka básník vylaďuje pozornost k určitému jevu, že je s ním ve chvíli psaní prakticky hotov a pak už funguje spíš jako rezonanční deska. Otázka cizelování, a práce na básni je ale zásadní. Protože se škrtáním, vkládáním veršů a slov do jiného kontextu pak dochází k tomu, že i báseň začne znít odlišným témbrem než jak to bylo v onom prvotním vrhu, zjevení, epifanii (cokoli si vybereme). //
Myslím, že potom záleží vždy na fázi, ve které se daný básník nachází - buď bude chtít,a by jeho básně byly hutné, aby z nich neukápla jediná "kapka slova" navíc, i za cenu toho, že prvotní, nejasná intence dostane náhle cizí, jiné obrysy. Anebo je pro člověka důležité zachování prvotní intence i za cenu určité špíny, neřemesla, žvanění. Rizika číhají pro oba způsoby. Hutné básně se stanou po čase příliš dokonale vyšlechtěnými prázdnými schránkami, spontánní básně začnou být po určité době nudné a užvaněné. Takže je nutné najít jakýsi bod, ve které se obě tyhle "přímky postupů" setkají.
<reagovat 
 tichotam (Občasný) - 26.7.2013 > cit-i-zen> Nechtěl jsem narážet přímo na vůli a vytržení, měl jsem na mysli opravdu něco, co si doma píšu a nikde to není. Ale nakonec to vlastně směřovalo k tomu samému, k psaní pošetilostí, nehorázností. Tady jsem ale měl na mysli i pošetilosti nefunkční, ze kterých se konečné dílo nestane. A hlavně to období netvorby, vyprázdnění, které ale jak píšeš je přitom obdobím poměrně intenzivního vylaďování pozornosti, které je možná tím prvotním zážitkem tvorby, jejímž záznamem je přímo člověk.
<reagovat 
nes (Občasný) - 26.8.2013 >
Body: 4
Doporučil 
<reagovat 
medea (Občasný) - 13.9.2013 >
Doporučil 
<reagovat 
mystikus (Občasný) - 3.1.2014 > haha
<reagovat 
čtenář ctenar - 15.11.2014 > Nuda, obrovska nuda.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + čtyři ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý)   Nepublikovat mimo Totem.cz  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter