Přežili jsme vlastní dítě přežili jsme vlastní krev teď je příliš tiše v bytě a v srdci se drží hněv.
Vím jen to že bylo naše a že mělo dlouho žít neochutnalo ještě kaše a nemoc mu dala život vzít.
Lásky jsme mu dali stokrát víc než je možno dát a přece nám ho vzali a nenechali ho ani hrát.
Co může být více kruté než když muž se ženou dítě ztratí ptám se po stopáté proč rodiče tak draze platí.
Čas prý léčí všechnu bolest snad i s velkým smutkem najdem sílu mít opět ratolest a všichni šťastni budem.
Nepřeji nikomu, aby se mu tohle stalo.
|