|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Je to fakt zlatíčko a sluníčko. Pořád se směje a vždycky ví, jak mne překvapit. Tak například včera u nás zazvonili manželé – místní jehovisté. Nechtěl jsem jim otevírat, ale ona je klidně pozvala dál. Dala jim pantofle a usadila je v obýváku na gauči. Koukali na ni trochu divně, ale to mne nepřekvapilo. Než dokázali říct, proč vlastně přišli, dostalo se jim ujištění, že večeře bude za chvilku a že jsou na ni zváni. Manželé nato vyjádřili určité pochybnosti ohledně chování a vzhledu mojí přítelkyně, což mne dost nadzvedlo. Dokonce se pokusili o vtip, ačkoliv by jako jehovisté neměli mít smysl pro humor. Než jsem jim však stačil něco ostrého odpovědět, položila mi ruku na rameno a prohlásila, že nám předvede malou kulturní vložku. Načež zhasla světlo. A opravdu, vypadalo to dost působivě a strašidelně, když nám v setmělém obýváku s nožem v ruce bezchybně recitovala: „Něco padlo. - Pode dveřmi mok se jeví - krvavý; a když stará otevřela, kdo leknutí vypraví! Dvě věci tu v krvi leží – mráz po těle hrůzou běží: dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy.“ Poté se před notně pobledlou návštěvou uklonila, odběhla zpátky do kuchyně a začala si tam prozpěvovat Sudvěje od Nohavici. Nato si manželé nahlas uvědomili, že už budou muset jít a že vlastně hrozně spěchají. A nemohli si honem vzpomenout, kam. Všiml jsem si, že se jim třesou ruce. Odešli dost rychle, a dokonce jsem je předtím musel upozornit, že by se měli přezout nazpět do svých bot. Já tu holku fakt miluju a ona mne ještě víc. Chceme se za měsíc vzít a myslím, že budeme mít hezké a veselé děti. Ano, Nguyen Thi Phuong je prostě zlatíčko.
|
|
|