Občas se ptám sama sebe,
je to vlastně život. Co je to, co dál mě vede, a nebo to je jen podvod? Proč v nenávisti usínám, proč nepřítel mi slzy utírá? Má životní cíl nějakou váhu, a proč chytří ztrácí odvahu? Co stojí za trpkostí, proč lidé nedokáží odpustit? Co nás činí myslet si o sobě víc? Každý chce něco mít, všichni chtějí peníze. A rozhodovat o všem nejvíce. Proč nepřipouští si své chyby, ti co žijí z viny do viny. A k čemu nám je vlastně Bůh? Snad jen k rčení co Bůh dal, vezme si zpět. Proč v nesnázi se lidé trápí křičením. Stejně nevyhrají. Co vlastně stojí za lidským životem, a nepleteme se, když říkáme, že to přejde. Proč matka nepláče nad hrobem, svých dětí? A k čemu fotky, když po smrti jsou do smetí. K čemu člověk, když ztrácí důvěru. Tu vymění za zradu, a lásku, za hořkost. Co znamená být rodina, když pro kariéru žije většina. A věrnost nemá žádnou váhu, ani projevy lásky nám nezbyli. Přátelství se utápí v závisti zlatých pohárů. Důvěru jsme pozbyli, a to dobrý v nás zabili. Tak proč žiješ lidstvo, když provádíš tohle všecko?!
|