Jedu kolem kostela
svatého Františka
na chodníku stojí postava
je to jeptiška.
Náhle nastaví palec k stopování
snad mě zrak nemámí
od kdy ženy spřízněné s Bohem
jezdívají stopem.
Říkám si nu co třeba ji pomohu
a už mi jeptiška nastupuje do vozu.
Ptám se jí "kam to bude sestro"
a ona udělá takové zvláštní gesto.
Pochopil jsem dobře co po mě žádá
sama by to auto řídila ráda.
Říkám si co zlého potkat může mě
a už si místa měníme.
Cestou kterou jedem dál
stále šlape na pedál
samozřejmě od plynu
stále rychleji míjíme krajinu.
Já jsem strachy bez sebe
a ona má zase pocit
jako by jela do nebe
a ve tváři má klid.
"Sestro jak daleký je cíl
rád už bych tam byl
a měl tuhle cestu bláznivou
chvála Bohu za sebou."
"Však už brzy docela
vidíte tu věž kostela
jen tady vyřídím co mám
a jedeme zas k nám."
"To snad není pravda
to mám zase jet s Váma
jednou mi to stačilo
podruhé by mě to zabilo."
"To jsou silná slova synu
zpátky zas přidám plynu
času na zbyt není
vrátit se musím do setmění."
Kola prudce zastavily
a mě do auta naložily
představte si zvon
veliký jako hrom.
"Ten náš odpoledne dozvonil
a místní farář nám dovolil
vzít si jejich náhradní
teď rychle ať stihnem večerní modlení."
Jakou já mám naději
že nevezme nás ďas
ona jede stále rychleji
mě selhává hlas.
Konečně je nu svatý František
a už před ním čeká houf jeptišek
síly mají dost to mi věř
nesou ten težký zvon vysoko na věž.
"A hned ho rozzvoňte protože je čas
k večerní modlitbě
ten má ale hlas
bez zvonu se modlit nejde.
Ten musí slyšet okolí
ať se taky modlí
modlitba pomůže ti z nouze
když se myslí vážně pouze.
Vidíš jak jsme ho potřebovali
a ani jsme ti nepoděkovaly.
Děkuji ti synu hlavně ta to
že jsi mě poprvé v životě nachal řídit auto."
Měl jsem co dělat ať se na nohou udržím
vlastním uším nevěřím.
Jsem hloupý jako opičák
copak jeptišky mají řidičák?
Tak se mi to prostě stalo
ze začátku mě to vzalo
taky jsem se autem bál
později jsem se tomu smál.
|