Sám sobě

I chleba se zdá býti prorokem
když mám kruh pod okem
a hlava se mi motá ve víru
ve víru myšlenek o všehomíru

Snad dojde ke třesku
jenž v kaluže odlesku
v plameny se změní
a vůkol rozezní se duše mé chvění

Pak asi na dlouhé časy
lehnu si pod příkrov hlíny
a asi už nebudu jiný
budu jen hnilobou a smradem
...vždy však tvým kamarádem
....při plači i při snění...
až do kuropění.