Přišla ke mně v noci...
Proč vždycky chodí ve tmě? Snad roznáší tím strach? Či světlo ničí ji? Ne ji nic zničit nedokáže, tak jako temnota ve světle žít nemůže.
Věděla, že už takhle dál nedokážu být… Podala mi ruku, já přijala její nabídku. Je těžké tady žít… Zašeptala jsem směrem k ní… Já vím… Odpověděla mi… Proč jsi mě pustila ze svých spárů? Proč pro mě znova přicházíš? Již podruhé se setkáváme. Opět v noci.
Netuším... Byl to příkaz z vyšších míst. Jsi smrt. Měla bys to vědět. Ale nevím, já jsem jenom převozník po řece Styx. Nechci tady být… Jinou cestu nevidím. Svět jaký jsem znala… Všechno zmizelo, všechno se zhroutilo. Co jsem měla… Už nemám nic… Nikdy jsem ničeho nedosáhla… Všichni do mě kopli, jak do prašivého psa… Děkuji, že jsi přišla. Nevidím už jiné východisko. Jinak bys tady nebyla, je to tak? Přikývla. Chytila mě za ruku. Políbila na čelo… A všechno zmizelo… Bolest… Utrpení… Zrada… Krutost… Nenávist… Smutek… Láska… Štěstí… Radost… Bojím se… Zašeptala jsem… Nemusíš… Brzo všechno skončí… A měla pravdu… Vzápětí přišla… Temnota…
| 
