Míjení
Potkávám tě ve snu za každé
noci
Když zvolna usínáš pod dekou
Když uhýbáš pohledu mých očí
Jsi blízko i když strašně
daleko
Pro pár okamžiků jak přes
moře věčnosti
Přecházím k srdci přes
zamrzlé sněhy
Přecházím přes nekonečně
dlouhé mosty
Jsi rozbouřená řeka nemající
břehy
Zůstáváš sama a vítr leží v polích
Doteky a objímání poprvé jako
naposledy
Vyznání a žádosti o cokoli
Slovíčka o ničem poskládaná z abecedy
Chladné a prázdné je každé
ráno
V pokoji s mlčícími
stíny
Dívám se skrz tebe a vidím
prázdno
Místo tebe je tu někdo jiný
Setkání jsou dílem náhody
Zapomenuté životy na
záchodech nádraží
Kameny ledabyle naházené do
vody
Vítr zachycený do neznámých
paží
Nenávidíme sebe a milujeme
jiné
Tolik tváří ztracených v ulicích
měst
Vůně po neznámých vlasech se
rozplyne
Do oblohy plné rozházených
hvězd