Za nedělí které začínají pondělkem jsme divné sny každý někde díváme se dveřím do tváře a marně hledáme - my z výtahových šachet tlačítka s nápisem Nebe a přesto neseni stroji stoupáme až nad špičky vln z lidí, zimy a udřeného větru a pak s ciferníky hodinek na ruce mícháme čaj proti kruhu času poprvé jsem tehdy odložil svá křídla a bylo to jako zabít Johna Lennona být vystřižen z filmu svého života nemít na růži půlnoční prodavačky květin a nesměti tak obejmout nebo uvěřit na rybu měsíčního moře pak jsem šel k řece a nenahmatal její tep cítil, že má ústa se změnila v maso a vyslovuji jména stanic Husákovy podzemní dráhy kde ženy voněly něčím mezi ranním barem a vanilkovým stromečkem abych se neztratil ve zvonkohře Lorety a mezi nástupišti kde nádražní holubi mají v očích panenskou krev a hodiny tikají tak nahlas, že se rozhlížíš, proč bijí to dítě abych věděl, že všichni psi mají pravdu a katedrálami letí ptáci, když se dobře podíváš a nechceš vidět věci na svém místě neboť jen ty znáš Bože že tvoří nás prázdnota a láska
|