V královském městě se nežilo věru zle. Obchody vzkvétaly, trhy byly stále plné lidí, čerstvých potravin, řemeslných výrobků, některé dovážené až z cizích zemí. Stánkaři, jejich křik se nesl i do postraních ulic, neúnavně vyvolávali chválu svých výrobků a vábili koupěchtivé zákazníky. Kejklíři, plivači ohně, hadí muži i ženy, kouzelníci, fakírové a jiní předváděli své neuvěřitelné kousky pro pobavení kolemjdoucích. Lapkové a kapsáři měli stále co na práci. Tlusté dobře živené měšce kupců a vrchnostpánů jim vysely u pasu jako zralé máslové hrušky, které vybízely k utrhnutí. Krčmy se otřásaly pod hlasitým zpěvem štamgastů.

 Malíři vystavovali obrazy s překrásnými výjevy. Hrnčíři zas hliněné misky, nádoby, poháry, vše pestře zdobené. Kováři mohutných svalů jako čarodějové přetvářeli chladný kov v ornamenty rozkvetlých poupat, v blýskavou zbroj nebo řemeslnické nástroje. Tkalci opěvovali zdobené látky vyšívané i stříbrem a zlatem z nejjemnějších materiálů. Čilý ruch, výskot, smích, to vše patřilo ke každodennímu životu tohoto města. Jako ve včelím úlu si musel připadat nově přicházející cizinec.

Ten den se trhem procházel i starý muž, pozorujíce okolní shon. Šat neměl nijak nápadný, starý kabát s límcem, který dávno ztratil původní bělost, ošoupané rukávy, místy prodraný dírami, kalhoty, které vyšli z módy již před pár léty a košile ještě připomínala hroznou válku, na kterou se už pozapomnělo. Při chůzi se opíral o dřevěnou vycházkovou hůl s řezbami. Záda jeho byla věkem ohnuta dopředu a vlasy se stříbrem pokryly. Starý muž se rozhlížel se zamyšlením nad měnícím se městem. Ve vzpomínkách se mu odehrávaly události jež se tady staly během celého jeho života. Pomalu procházel náměstím aniž by se zastavil u některého stánku, i když jej stánkaři zdravili: " Uctivá poklona, mistře! Jak se dnes vede, mistře ? Pěkný den máme, mistře, viďte? "

Starý muž jen přikyvoval na znamení souhlasu a dál se věnoval svým myšlenkám. Náhle jeho pozornost upoutal mladý malíř. Jeho obrazy svítili v poledním slunci teplými barvami, vzbuzovaly pocit lehkosti, radosti a štěstí. " To je mládí ", povzdechl si muž obdivujíc kompozici kreseb a vybrané palety hřejivých barev. Muž, znaven tou procházkou a pálícím sluncem, zahnul do postraní uličky.

Vysoké domy zabraňovali slunci do ni proniknout a celá ulice se halila v stín. Došel skoro na její konec a sešel po schůdcích do krámu. Ozvěna sem donášela zvuky z hlavního tržiště, ale muž je nevnímal, byl ponořen do vnitřního ticha.