rozplynul ses ve východu Slunce jak sněhová vločka na mé příliš rozehřáté tváři hádám, že tohle mělo být sbohem jednou pro vždy
ztrácíš moc nad mými sny tvoji chuť si již nepamatuji
andělská křídla jsou jedinou stopou ležící v blátě tančících vzpomínek vytvoř je ještě jednou a třeba mě vzkřísíš (už tě pronásleduji - vznáším se v tvé blízkosti mé oči ti připomínají ranní nebe kůže voní jak broskvová čokoláda)
čekal si příliš dlouho na utřídění peří zčernalo foukneš do něj aby mě zavanulo zpátky
víš líp než já že takhle to má být bez předsudků
vír z peří uzamykající nás v náruči
|