Ráno sotva snídám,

kravatu upnu a mažu,

rohlík? cestou slupnu.

Ještě v　metru s　ním tvrdnu,

Palmovka, bohudík,

a rohlík? tvrdý jak Tvrdík.

Rozpeču pečivo?

heč, vlastním kapesní mikrovlnku,

leč zůstala doma ve stole,

v šuplíku, vedle pistole,

to bych se nahledal.

V　tom zdraví mě cizí děda,

ale dobrých slov se člověk nenají,

sním tedy rohlík,

běda.

Tak jsem se na něj vrhnul,

to bylo lomozu,

jak v　krku drhnul.

A v　práci, bolení břicha,

naštěstí svolení od šéfa

se vysrat na sebe

nenechalo dlouho čekat.

A na hajzlu,

s　pocitem severokorejského pilota

jsem úspěšně svrhnul

atomové hovno.