|
Lesní žínky
Mé lásky mne potkaly uprostřed lesa,
objal jsem je a více už je nepustím.
Byť hleděly k oblakům já k nohám jim klesal
neb touhou čarovnou voněl jim klín.
Poprvé spal jsem u dlouhých štíhlých nohou
osiky … šeptala z lístků jak nejsladší z vin,
větrů se lekala a večer svou něhou
rušila ticho mé vysněné před spaním.
K bílé kůži břízy od Zlatého údolí
plavil mne potok v tančícím dešti.
Vzduch hořel létem a žněmi od polí
a já ji objímal v rybářském plášti.
Sotva jsem popošel o pár vůní dál
… i dotknout … směl jsem se té málo …
Když borovou větévku jsem do prstů bral
bodala, tak pevná ! To skalisko ji vychovalo !
Poslední lásku svou našel jsem v medu
uslazen planými včelími plásty ….
To vyšel jsem okouzlen jak žebrák z hradu
na svého lesa kraj … a tam´s Ty …
má milovaná lípo.
|
|
|