Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 25.11.
Kateřina
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Slunce v zádech
Autor: buddhist (Občasný) - publikováno 26.12.2012 (15:25:20)

Slovo na úvod:
Před několika lety jsem na Totemu uveřejňoval jednu po druhé básničky ze sbírky obrazů z let 1937 až 1945, tehdy pod názvem Slunce mezi ploty. V poslední době jsem se opět dostal k práci na tomto tématu. Kromě různých menších změn v již dříve uveřejněných textech jsem nově doplnil básně Proudy I a Proudy II, které jsou jistým završením celého cyklu. Nevím, zda se najdou jedinci, kteří budou mít trpělivost to celé přečít :-) ,,,každopádně mě zajímají vaše případné názory. PS: celý cyklus i se zvukovým podkresem a hudbou je ve formátu mp3 k dispozici na adrese: http://www.address.cz/slunce.mp3 

 

 

Slunce v zádech


(Evropa 1937 - 1945)


Dopolední



Koncertní piáno

natažené strunami přes pokoj

jako pruhovaná deka


Při zemi kouř

a zbytky dřevěného ladění


Klapky si

nervózně přehazují tóny

jak ladič narychlo přešlapuje

od hloubek k výškám


Koncertní piáno

ve starodávném domě

žijícím z dopoledních zvuků


Pak se všichni naráz otočí

za patami jazzových tónů

když ladič narychlo zapíná brašnu



* * *


Okno zaskřípe sluncem

Pán vyklánějící se naproti

se ztratí v dopolední záři


a dupnutí ladičovy paty těsně u dveří

je pohlceno těžkým kobercem

v bludišti chodby


Pak dlouhé dveřní ticho

zakončené bezchybnou záklapkou



* * *


A pak už jen dotek

husté pruhované deky

která ti zavírá oči

průvanem

dopoledního města


Banány na vozíku

Plech na kolečkách

Doutníky v konzervě

Káva na dně


Zarámované látky s kožešinou na hrudi

přímo ve výkladech

Řada dodávek

Dámy s nádechem údivu na prsou


Desítky roznašečů na všech nárožích




Jsi sám v rohovém pokoji

s uchem podloženým novinami


Usínáš


Pod sebou pohovku

naplněnou indiánskou dýmkou

věčného spánku


Pozdní dubnové dopoledne

přitahuje další a další melodie

a ruka v duchu natažená ke klavíru

je poslepu zapisuje do not




Večerní



V tlačenici města

troubíš na plný plyn


Večerní svátek světel


Ona přijíždí přímo pod balkón


Doprovod na míru

Přírodní lázně

Vytažené rámě

Límeček


V tlačenici města

brzdíš na plný plyn


U chodníku vyskakuješ ze dvířek

a světácky obíháš auťák


* * *


Za vysokými dveřmi

už začíná večerní program:


Vnímáš jen šumění barevných lustrů

cítíš pohledy protažené klíčovou dírkou

a čekáš

kdy si dav posedlý prózou

konečně poslechne tvoji poznámku


Boky na doraz

Sametové stráně

Láska schovaná důmyslně

v podpaždí


Potlesk


S nakloněnou hlavou

pozoruješ

pána v přední řadě

a bláznivými stupnicemi

měříš vzdálenosti jeho uší


Potlesk


Uniká ti příčinná souvislost tónů

Marně stahuješ drátama

smyčky cizích not


Až náhlá představa

tvé vlastní nedopsané partitury

tě definitivně narovná na sedadle


Potlesk



* * *


S rukou napřaženou dopředu

jako ukazatel

se ženete

proudícími schodišti


Velkolepý svátek světel

právě začíná

 

 

 


 

Půlnoční




Blůzka natřená přímo na tělo

Měsíční paprsky

prosakují podkrovím



* * *


Stojíte nad gramofonovou deskou

a s údivem pozorujete

drážky vlastního života:


S hukotem se to zastavuje

a v rytmu škrábanců rozjíždí








Na zápraží



Horké poledne luská v prstech
Sedíme na zápraží

ruce podstrčené pod stehna


Z nastavených bavlnek

potichu

háčkujeme léto


Obzor se třese

přicházející bouřkou

 

 

 

 

Umění dnešní noci



Horečka přilepená pevně na stěnách pokoje

Noční ticho napnuté na niti


Závěsy planou jako nové

a poslední zbytky naděje
odkapávají přepadovou rourkou


Tlačíš před sebou hradbu vlastního strachu

v zaprášeném skladišti myšlenek



* * *


Pak se celé drama náhle rozklíží :

Služebná štráduje zadkem rychle z kuchyně

a z pod pruhované deky

vykukují zase tvoje bílé prsty




* * *


Nevědět o tom že čas plyne

Dát za pravdu těm největším vtipálkům

Pověsit všechno na věšák

a vpít se do vzdáleného obzoru

 

 

 

 


 

To co zůstává



Nádraží v husté mlze


Tvé myšlenky se skřípotem

drhnou okolím


Dobíháš jeden vlak za druhým

a divoce máváš

zápisníkem vlastního života

popsaným těmi

nejpodrobnějšími a nejpodstatnějšími

poznámkami


Ale nic z toho

nepřetrvává -

jen kopance času pravidelně cloumají

s oblaky páry


* * *


To

co opravdu zůstává

je hučení elektrických drátů


a skutečná hloubka citu

schovaná nenápadně

v pokličce nádražního popelníku

 

 

 

 

 

Ulice

Váhavě stojíš

a zdálky odhaduješ

náladu rozvášněného davu

na druhé straně ulice


Jen o ně lízneš pohledem

a už jsou ti na stopě


Trpěliví

Přesní

Nezasažitelní




* * *



Sleduješ
řinčení činžovních komínů

které ti tancují před očima

při každém pohybu hlavou


Ale dav má klobouk


Dav

píská

hučí

a plive


Dav chrastí řetězem

a slídí po tvém stínu

na zdi protějšího domu


* * *


Pomalu ustupuješ ve vlčích kruzích

s rádiovkou vysoko na uších


Ale dav je tu

Dav má pušku

Dav nasává sílu z náměstí

a protahuje křižovatky



Pak něčí píšťalka

řízne vzduch zleva doprava
… A vůni dlažby smíchanou s prvními kapkami deště

ucítíš bláznivě silně

když ve zlomku vteřiny

padáš nosem přímo k zemi






















Reflektory provrtávají tmu jako vrtačky





Odchod



Ostré zimní slunce

profukuje mezi ploty


Vydáváme se po stopě mlčení

a lidé se nám dívají do zad


Copak se může

obzor tak rychle zavřít ?






 



V očích má příliš mnoho slov


 

 

 

 


 

Město



Okraje města se podivně zavírají


Betonové mraky

Kukátko vydrhnuté do mrazu

Píseň přivřená do kufru na jedno sepnutí

Za matným sklem někdo

vyváří oblohu ...


..tak tady budeš trávit dny svého života



* * *


S ramínkem za krkem

vybaluješ zašlé rány z cest -

přepadlý přes zábradlí osudu


V ruce knížku vlastní minulosti

tak dávnou

že se ji bojíš otevřít …






V prachu cesty



Všechno leží zahozené

v prachu cesty


Kolem přechází hlomozící kolona -

hranaté tváře a železné pokřiky


Ti v prvních řadách

jsou stoprocentní -

chápající na první shlédnutí

lícní kosti vyvalené přes kůži


Vzadu

snílkové s řemínkem přes ústa

a s natrženými pohledy


* * *


Pak teprve přicházíme my –

paty ještě schované ve tmě příkopu

a slídíme po otiscích v prachu cesty


Zdá se ale

že všechno je už dávno rozhodnuté







 




Obloha je měkká - jako já

Taky má podlomená oblaka

a taky brečí


 

 

 

 


 

Proudy I.





Vlastně jim to zpočátku nedocházelo

Nic jim nedocházelo ...


Vstupují

branou obrovské pusy

s mnoha zuby


a jejich životy

zapadají s každým

jejím zafuněním


Vstupují

s ornamenty chaosu

s nejabsurdnějšími příjmeními

a s nejabsurdnějšími osudy




* * *



Seděl za psacím stolem

a smál se jako obálka

jako záklopka všech osudů

jako skřet protínající staletí


Na zádech měl - nevím jak - cívku s dráty

krk se ti jen nevěřícně kroutí



Ale on mávnutím ruky

bourá vše ...

a k tomu vyhrává kouř


Pantomima rukou

marně tepe v paměti

a nadechuje se

k rozhodujícímu svědectví

ale nemůže vypovědět

všechnu hrůzu

visící beznadějně na kůži


Jeho otázce jsem jakoby neporozuměl

s tím jsem odříznul svého

nejlepšího přítele



 * * *




Černobíle tepaná obloha naděje

postupně vybledá

všechno to

marné vzdorování léta





Falešná identita

se uvnitř vaří s tvou vlastní:

Jste polská křesťanka nebo maďarská židovka ?



* * *


Toho určitého dne

velmi pomalu

v rukavičkách překročil dvůr


Chrámem vlastní deky

jsem chránil jejich pohledy

aby neviděli
co se děje …

A tehdy jsem měl poprvé na rukou

lidskou krev

* * *


Teď běž běž běž běž běž

a tak jsem vyběhl přes drát do lesa


... a tady

nikoliv ve zúžené komoře

jsem cítil

že kde jsou dva

třetího není potřeba


* * *


Skrývat se v polích

a žít syrovou stravou

odezírat obloze z očí ...


Bezhlavá noc mě ukládá k zimnímu spánku

Ne …............ není možné přežít v mrazech Polska

 

 

 

* * *

 

 

Přerušovaný příběh: cvak cvak


Otevřel jsem dveře

a řekl jsem

že jsem si přišel zachránit život


Honem dovnitř do bytu !

Přes rozklepané barvy žárovky

vklouzáváš jako vánek

Cesta zpět není !


Otázka času se pomalu ohýbá

prsty ztuhly od věčného chvění


Když čekáš

v hadí skrýši

- skoro jist svou smrtí -

To je

nejplodnější a nejšílenější doba tvého života



* * *


Přeškrtáváš zuřivě vše vše vše

a pak jen čekáš a posloucháš:


za všemi místnostmi

za všemi zkušenostmi

a všemi použitelnými lidskými vlastnostmi


 

 

 

 

 

 

Proudy II


Obruče osudu leží

na prsou

jako ostnaté dráty

jako šmouhy v paměti


jako pouto zla a odplaty

které nás váže dohromady



Znovu prožíváš vteřinu po vteřině

nápisy vyryté do zdi

a tělo tvého stínu

ještě lehce tepe


A znovu se rozjíždějí stále nové dny

jako kdyby zapomněly kde jsou :


Být svědkem jak plechové rány

vyhlašují nový středověk


Být svědkem mramorových nocí

s žilkami slabého života

pnoucími se černotou


Být svědkem největší lidské slabosti i odvahy















Je po všem

Slunce se kýve

nad hrkající kolonou


Armáda světa na kolenou ...


 

 

 

 

 

 

 


 

Pak začínáš h l e d a t

ale pořád nechápeš:


Proudy životů

zakořeněné tak pevně

že je nelze vyrvat


Obrovské město rodinných soukolí

žijících věčnými plamínky


Otcové se pyšní nápady svých synů

Ve spěchu končí obchodní schůzky

a v duchu loudí od osudu

další šňůru perel

těchto vzácných dnů


Mnohokrát potvrzené jistoty

které nelze přestěhovat


Řeka tak velká

že ji nelze překmitnout
Historie tak podrobná

že ji nelze přepsat


Mohutná

ničím nesmazatelná stopa

táhnoucí se

od obzoru k obzoru


Cinkání večerních klíčů

hozených s úlevou na stolek

Průsvitné záhyby

tvého dětství

pod nohama pohovky


Cukřenky

Slánky

Vrzavé šuplíky



* * *



Se strnulou tváří

sleduješ


jak slovo

N I K D O

vychází pomalu nad obzorem



Jen těžko lze najít

společné slovo pro to všechno

pokud vůbec existuje ...

















Epilog


Venku se zima míchá s jarem


Do vrat se opřel vítr

a jeho smutná rána mi připomněla

že čas letí


Klid a krása chodí přírodou

Otevírají staré brány

a nesou světu smysl



Poznámky k tomuto příspěvku
Světlonoška (Občasný) - 26.12.2012 > Je toho trošičku moc najednou, ale obsah příspěvku sdílím
a ještě se k němu vrátím :-)
A s dovolením si ukládám.
Doporučil 
<reagovat 
Zeanddrich E. (Stálý) - 26.12.2012 >

"..

 

 

."


Doporučil 
<reagovat 
čtenář pornela - 26.12.2012 > Zajímalo by mě, jestli by okolo zeměkoule mohlo proletěl něco, o čem bychom předem nevěděli. Že by to jako letělo rychlostí světa, takže bychom to předem nemohli vidět. No nic, no. Tohle je to samé. Moderně jednoduchá stavbou poezie, s konkretním tématem. Text netřeba číst, přichází sám. Nabízí, nebolí, nic nevnucuje. Vše rozumově zdůvodněné, desítky výbuchů originálních obrazů. Prostě vše dovedeno k preciznosti. Poezie. Okolo totemu prolétá kometa, kterou nikdo nečekal.
<reagovat 
Mbonita (Občasný) - 26.12.2012 > řeknu jen..bravo
Doporučil 
<reagovat 
František Vyrut (Stálý) - 30.12.2012 > hodně mě vzala Půlnoční, ale další části jdou po sobě jako katova sekyra, objevil jsem pro sebe tady autora.Díky.Franta
Doporučil 
<reagovat 
jamala (Občasný) - 30.12.2012 >
Doporučil 
<reagovat 
Naty (Občasný,Redaktor) - 30.12.2012 > Našla jsem pár míst (asi pět), kde mi to zvukově či významově zaskřípalo, ale to může být mým nepochopením. Celkově výborné. Jak napsala pomela, desítky výbuchů originálních obrazů! Přes zdánlivou různorodost obrazů velmi kompaktní.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 buddhist (Občasný) - 30.12.2012 > Naty> Zatím všem moc díky za trpělivost při čtení dlouhého textu i za poznámky :-)

To Naty: Aniž bych chtěl nějaké podrobné "rozpitvávání", zajímalo by mě, kde Ti texty zvukově nebo významově zazkřípaly, abych mohl o těch místech sám zauvažovat ... díky. Filip
<reagovat 
Mima (Občasný) - 30.12.2012 >

....svou vrozenou netrpělivost jsem v tomto případě naprosto hodila za hlavu, ....,každý řádek, někdy i pouhá "samotná slova" mají v kontextu neuvěřitelně silný účinek....Celek je dokonale úsporný a "jednoduchý" ve výrazivu, "nekomplikovaný" jinotaji,...přesto a právě proto si to musím a chci přečíst vícekrát....

 

"....přepadlý přes zábradlí osudu...."...

"....A znovu se rozjíždějí stále nové dny,

     jakoby zapomněly, kde jsou:...." 

 

...Epilog mne dostal ..., obzvláště hojivé poslední tři řádky....

 

.........

 


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Markéta1620 (Občasný) - 30.12.2012 > Celek pro mě skvělý, propracovaný, jak navození atmosféry, tak rytmus. Hodně se mi líbí Večerní. Jen gramaticky mi tam nesedí  a nezapadá hovorový výraz "drátama", když se jinak v celku hovorová řeč nepoužívá.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 buddhist (Občasný) - 30.12.2012 > Markéta1620> Díky za připomínku. Souhlasím - dokonce mi teď přijde, že je tam to slovo asi zbytečné, ať už ve spisovné nebo nespisovné podobě :-)
<reagovat 
Mima (Občasný) - 30.12.2012 >

...poslechla jsem si "naživo" odkaz s kulisami..., působivé velmi..Příměry básnické nejsou v převaze,prostá spíše a neatakující slovní vyjádření, která svou skutečností berou za srdce.....

 

"..horké poledne luská v prstech

   sedíme na zápraží

   ruce podstrčené pod stehna..."

 

"..Dobíháš jeden vlak za druhým

   a divoce máváš zápisníkem

   vlastního života..."

 

...a se mnou mávaj emoce.....

 

"...Dav má klobouk ..." sice, ale já si po tom poslechu připadám obdarovaná nějak více, protože sem "do literatury" až tak často nechodím....,a natrefím zrovna na něco obzvláště výjimečného.....

 

"...otázce jsem jakoby neporozuměl...."........, žádnou nekladu.., netřeba odpovídat....

P.F. 2013

 

 


<reagovat 
fernet=kranad (Občasný) - 31.12.2012 > O tom, že je to na déčko, či spíše na několik, není pochyb. Ale ve mně to vyvolává dost otázek:
- je škoda, že ta poměrně lyricky unylá dikce recitace zabíjí i některé vynikající básně. Dokonce ani kurzíva to "nerozpálí"?
- po pravdě moc nerozumím vročení (pokud by to byly básně "ke" sbírce obrazů, dokázal bych si to srovnat s poměrně "mladým" hlasem).

předposlední, "tříhvězdičková" báseň je skutečně skvělá syntéza!
Doporučil 
<reagovat 
 buddhist (Občasný) - 2.1.2013 > fernet> Díky za názor. Malé vysvětlení/omluva ke zvukové části: uznávám, že dikce je asi "unylá" :-)), recitoval jsem to sám ... výroba byla i trochu v časové tísni cca 10 hodin. Vzniklo to vlastně jako vánoční dárek "samovýrobou" pro mého tátu. Ta zvuková část nemá žádné profi ambice, doplnil jsem to spíš pro zajímavost, hlavní těžiště by mělo být v textu. Jinak, že mám mladý hlas, mě potěšilo, jsem ročník 1964 ;-). Dobu jsem samozřejmě neprožil, ale téma bylo pro mě vždy velmi silné. F.
<reagovat 
Čtenář - 10.2.2013 > "reflektory provrtávají tmu jako vrtačky" je snad jiná báseň.. má odlišnou emoci..
<reagovat 
mystikus (Občasný) - 13.1.2015 > Milada Marešová by si zasloužila k tomuhle dočkat se...
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + osm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter