|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
invisible (Občasný) - 18.2.2015 > Nevím, co tu bylo původně - ale ten jediný řádek: "... psala jsem básně, kterým nevěřím." ... je nakonec tak SILNÝ... že nemám slov. Přesně SE vidím... ano. Občas jsme to udělali všichni... nasypat do krasohledu dostatek barevných střípků, zarachtat a nechat poskládat... ó, jaká nádhera!!! Co na tom, že obsah... tak takhle jsem to měla já. Ty třeba jinak. Podstatné je... vidět SE ve chvíli, kdy zastaveni na černobílé cestě, takové té úvozové cestě na hraně předjaří, kdy stromy na fotkách jsou ještě zimně holé, ale fotograf už poloopile dýchá vůni plodné hlíny... zastavit se, vidět Tu, Kterou Jsem Byla... a odpustit jí. Nevěřit, nesežrat jí to i s navijákem - ale zkusit ji obejmout. Je slabá, je křehká, je plná citu - je TVOJE.
| | | <reagovat |
|
|