|
|
|
Až je z toho smutno Autor: p74 (Občasný) - publikováno 19.12.2012 (02:33:06), v časopise 19.12.2012
|
| |
Bývaly časy vidy rody pády ozývaly se hlasy a krásní drželi se vlády (nekompaktní verš právem je autora)
Pod mocnými vojsky hlasů tříští se ladné křivky vnadů strojová ostří drtí stébla klasů padnou zdi i nejmocnějších hradů (dnes stejně tak když střílela aurora)
V rozvalinách zdí kvetou květy zrady a krásní již jen rvou si poslední vlasy když rozmetány byly z upřímnosti rady ohni buď ohněm, symbolem spásy
---
obrazem dokončeným darem který chtějí baletem dotančeným vox populi vox dei
---
já nesouhlasím
---
dáš-li plebejcům hlas moci a síly nad krásou vítězí rum a na kopích končí víly
---
já si vzpomínám smýval se devatenáctý rok mého bytí když psal jsem
. . .
Otoč se, vzpomeň si jak hořce voní hlína, slané jsou slzy,
jak krutá a zhoubná je duševní rakovina
---
Až je z toho smutno,
vzpomenout si na střepy vlastní minulosti.
Až je z toho smutno,
vidět sinat a vadnout květy kdysi tak nádherné.
....
Dáte-li hlas lidu,
udělá co nejniterněji je mu vlastní
vše co jej převyšuje na prach spáli
....
|
|
|