Ranní zmatek na Bertramce

 

Ze zdi na mě tupě zírá

kalný pohled netopýra

Poznám tedy bez nesnází

že se střízliv nenachází

Z baru totiž po večéru

zmizla láhev bikavéru

Paměti ztrátu má tedy maximální

 

Protože zdi mi teď hyzdí

kožich si čistí

převlečen za trofej

Nezírej na mě

dám pušku z rámě

utíkej, ó jé, jé, jé, jé

 

Jenže potom následovně

shledal jsem, že nejdu rovně

bolest hlavy už mě jímá

dal jsem ji do trezoru, ať v klidu dřímá

Nejdřív mě totiž nenapadlo

dokud mé čelo nevychladlo

že to, co na mě tupě zírá

nebyl zrak netopýra

ale jen zrcadlo

Kdepak…

 

Kdepak ty, ptáčku, hnízdo máš

skrýš a zázemí?

jen ty se sobě podobáš

záříš na Zemi

 

Hej, břízo bílá, skloň se níž

většího borce nespatříš

já pak můžu jít

se utopit